Vítejte na našem webu
Zde sdílím neuvěřitelný zážitek jedné paní,která měla vidění pekla. Paní měla vidění pekla aby byli lidé varováni a dostatečně byli upozorněni na to,co je čeká když budou celý život konat hříchy a zůstanou nevěřícími.Upozornuji Vás na to,že Nebe a Peklo je REÁLNÉ a každý kdo zemře půjde na jedno místo,bud' to do Pekla,nebo do Nebe a žádné jiné místo mezi těmito neexistuje.Bude záležet jen na Vás jak se rozhodnete s tím něco udělat !
Zde čtěte:
CESTA S BOHEM PO SKUTEČNÍM PEKLE
BOŽÍ ZJEVENÍ PEKLA
Hle,moje dítě,“ řekl Ježíš, „vezmu tě svým Duchem do pekla, abys mohla učinit záznam o jeho realitě, abys řekla celému světu, že peklo je skutečné,proto aby ztracené duše byly přeneseny z temnoty do světla evangelia Ježíše Krista..“ Okamžitě byla moje duše vynesena z mého těla. Vyšla jsem s Ježíšem z mého pokoje do oblaků. Věděla jsem o všem,co se děje kolem mne. Viděla jsem shora svého manžela a děti, jak stále spí. Bylo to jako kdybych zemřela a zanechala své tělo na posteli,zatím co můj duch šel s Ježíšem skrze střechu domu. Zdálo se, jako by se celá střecha srolovala a mohla jsem vidět svoji rodinu, jak spí v postelích. Pocítila jsem na sobě dotek Ježíše, když mi řekl: „Neboj se,budou v bezpečí.“ On znal moje myšlení.
Budu se snažit podle svých nejlepších schopností krok za krokem popsat to, co jsem viděla a cítila. Některé věci jsem nechápala. Pán Ježíš mi většinu těch věcí vysvětlil, ale některé mi neřekl. Tehdy jsem věděla, a vím i teď, že tyto věci se opravdu dějí a jenom Bůh mi je mohl ukázat. Chvalte Jeho svaté jméno! Lidé, věřte mi,peklo je skutečné. Byla jsem tam Jeho Duchem mnohokrát přenesena během přípravy této zprávy.
Brzy jsme byli vysoko v oblacích. Obrátila jsem se a pohleděla na Ježíše. Byl plný slávy a moci a proudil z něho úžasný pokoj. Vzal moji ruku a řekl: „Miluji tě. Neboj se, neboť jsem s tebou.“Nato jsme stoupali ještě výš do oblak, až jsem uviděla pod sebou celou Zemi. Ze země trčelo něco jako trychtýře, které byly roztroušeny po mnoha místech a stáčely se do jednoho bodu centra a pak byly otočené zpět k zemi. Byly obrovské, tyčily se vysoko nad zemí, byly špinavě přiléhavé barvy a neustále se pohybovaly. Vycházely z celé zeměkoule. „Co to je?“, zeptala jsem se Pána Ježíše, když jsme se k jedné přiblížili. „Tohle jsou brány pekla“, řekl. „ Půjdeme do pekla skrze jednu z nich.“Okamžitě jsme vstoupili do jednoho z těch trychtýřů.Uvnitř to vypadalo jako tunel, točil se dokola a dokola a potom zase zpět jako káča (dětská hračka). Najednou nás obklopila hluboká temnota a spolu s temnotou zápach tak hrozný, že mi to vzalo dech. Po stranách tohoto tunelu byly živé postavy jako by zakotvené do stěn. Měly tmavěšedou barvu, pohybovaly se a volaly na nás, když jsme procházeli. Bez toho,aniž mi to bylo řečeno, jsem věděla, že jsou zlé. Tyto postavy se mohly pohybovat, ale byly stále připevněny ke zdem. Vycházel z nich hrozný zápach a ječely na nás tím nejstrašnějším křikem. Cítila jsem neviditelnou zlou sílu, která se v těchto tunelech pohybovala.Občas jsem v té temnotě mohla rozpoznat tyto postavy. Špinavá mlha zastírala většinu z nich. „Pane, kdo jsou tito?,“ zeptala jsem se,zatímco jsem se pevně držela ruky Ježíše. On řekl: „Tohle jsou zlí duchové připraveni k vychrlení na zem, až Satan dá příkaz.“
Když jsme šli dolů vnitřkem tunelu, tyto zlé postavy se smály a pokřikovaly na nás. Snažily se nás dotknout, ale nemohly kvůli moci Ježíše. Samotný vzduch byl zamořený a špinavý, a pouze přítomnost Ježíše mne zdržovala od toho, abych ze samé hrůzy nezačala křičet. Ano,měla jsem všechny své smysly – sluch, čich, zrak, pocity a dokonce chuť na tomto místě. Navíc se moje smysly staly ještě citlivější, a z toho zápachu a špíny jsem byla téměř otrávená. Když jsme se přiblížili k úpatí tunelu, pronikavý křik dolehl k našim uším. Zvuky různého druhu naplňovaly ovzduší. Mohla jsem cítit strach, smrt a hřích všude okolo mne a ten nejstrašnější zápach, který jsem kdy ucítila. Byl to zápach rozkládajícího se těla a zdálo se, že vychází ze všech stran. Nikdy na zemi jsem nepocítila takové zlo a neslyšela takový křik zoufalství.Brzy jsem zjistila, že je to křik mrtvých a že peklo je naplněno nářkem. Pocítila jsem závan zlého větru. Velmi mlhavá světla či spíše pulzující světélka pronikala černou temnotou a vrhala šedé stíny pozdech. Stěží jsem mohla rozpoznat tvar čehosi přede mnou. Ucouvla jsem v šoku, když jsem si uvědomila, že je to velký had přímo před námi. Při dalším pozorování jsem viděla tyto škaredé hady, jak se plazí všude kolem. Ježíš mi řekl: „ Brzy vstoupíme do levé nohy pekla. Před námi je velké utrpení, žalostný smutek a nepopsatelná hrůza. Zůstaň blízko mne a já ti dám sílu a ochranu, když půjdeme peklem. Věci, které uvidíš,jsou varováním. Kniha, kterou napíšeš, zachrání mnohé duše od pekla.To, co vidíš, je reálné. Neboj se, neboť já budu s tebou.“
Nakonec jsme byli na konci tunelu a vkročili do pekla. Podle svých nejlepších schopností se budu snažit říci to, co jsem viděla a napíšu to postupně tak, jak mi to dal Bůh.
Před námi, jak daleko jsem jen dohlédla, byly sem a tam létající předměty.Ovzduší naplňovalo sténání a politování hodný křik. Před námi jsem uviděla mdlé světlo a šli jsme směrem k němu. Cesta byla suchá,prašná,špinavá. Brzy jsme byli u vchodu do malého temného tunelu.
Některé věci na papír dát nemohu, byly příliš příšerné, než abych je mohla popsat. Strach v pekle jste mohli chutnat, byl přímo hmatatelný a vím,že kdybych tam nebyla s Ježíšem, tak bych se zpět již nevrátila. Když toto píši, tak některým věcem, které jsem viděla,nerozumím, ale Pán zná všechny věci, a On mi pomohl porozumět většině toho, co jsem viděla.Dovolte mi, abych vás varovala před tím, abyste se dostali na toto místo. Je to hrozné místo muk, trýznivé bolesti a věčného zármutku. Tvá duše bude žít navždy. Duše žije navěky. To je to tvoje opravdové já, a tvoje duše půjde buď do nebe nebo do pekla. Proty z vás, kteří si myslíte, že peklo je již tady na zemi – tedy, máte pravdu, je! Peklo se nachází v centru Země, a tam jsou duše v trápení dnem i nocí. V pekle nejsou žádné večírky nebo párty. Žádná láska.Žádné slitování. Žádný odpočinek. Pouze místo takového zármutku, jakému ani nejste schopni uvěřit.
Budu se snažit podle svých nejlepších schopností krok za krokem popsat to, co jsem viděla a cítila. Některé věci jsem nechápala. Pán Ježíš mi většinu těch věcí vysvětlil, ale některé mi neřekl. Tehdy jsem věděla, a vím i teď, že tyto věci se opravdu dějí a jenom Bůh mi je mohl ukázat. Chvalte Jeho svaté jméno! Lidé, věřte mi,peklo je skutečné. Byla jsem tam Jeho Duchem mnohokrát přenesena během přípravy této zprávy.
Brzy jsme byli vysoko v oblacích. Obrátila jsem se a pohleděla na Ježíše. Byl plný slávy a moci a proudil z něho úžasný pokoj. Vzal moji ruku a řekl: „Miluji tě. Neboj se, neboť jsem s tebou.“Nato jsme stoupali ještě výš do oblak, až jsem uviděla pod sebou celou Zemi. Ze země trčelo něco jako trychtýře, které byly roztroušeny po mnoha místech a stáčely se do jednoho bodu centra a pak byly otočené zpět k zemi. Byly obrovské, tyčily se vysoko nad zemí, byly špinavě přiléhavé barvy a neustále se pohybovaly. Vycházely z celé zeměkoule. „Co to je?“, zeptala jsem se Pána Ježíše, když jsme se k jedné přiblížili. „Tohle jsou brány pekla“, řekl. „ Půjdeme do pekla skrze jednu z nich.“Okamžitě jsme vstoupili do jednoho z těch trychtýřů.Uvnitř to vypadalo jako tunel, točil se dokola a dokola a potom zase zpět jako káča (dětská hračka). Najednou nás obklopila hluboká temnota a spolu s temnotou zápach tak hrozný, že mi to vzalo dech. Po stranách tohoto tunelu byly živé postavy jako by zakotvené do stěn. Měly tmavěšedou barvu, pohybovaly se a volaly na nás, když jsme procházeli. Bez toho,aniž mi to bylo řečeno, jsem věděla, že jsou zlé. Tyto postavy se mohly pohybovat, ale byly stále připevněny ke zdem. Vycházel z nich hrozný zápach a ječely na nás tím nejstrašnějším křikem. Cítila jsem neviditelnou zlou sílu, která se v těchto tunelech pohybovala.Občas jsem v té temnotě mohla rozpoznat tyto postavy. Špinavá mlha zastírala většinu z nich. „Pane, kdo jsou tito?,“ zeptala jsem se,zatímco jsem se pevně držela ruky Ježíše. On řekl: „Tohle jsou zlí duchové připraveni k vychrlení na zem, až Satan dá příkaz.“
Když jsme šli dolů vnitřkem tunelu, tyto zlé postavy se smály a pokřikovaly na nás. Snažily se nás dotknout, ale nemohly kvůli moci Ježíše. Samotný vzduch byl zamořený a špinavý, a pouze přítomnost Ježíše mne zdržovala od toho, abych ze samé hrůzy nezačala křičet. Ano,měla jsem všechny své smysly – sluch, čich, zrak, pocity a dokonce chuť na tomto místě. Navíc se moje smysly staly ještě citlivější, a z toho zápachu a špíny jsem byla téměř otrávená. Když jsme se přiblížili k úpatí tunelu, pronikavý křik dolehl k našim uším. Zvuky různého druhu naplňovaly ovzduší. Mohla jsem cítit strach, smrt a hřích všude okolo mne a ten nejstrašnější zápach, který jsem kdy ucítila. Byl to zápach rozkládajícího se těla a zdálo se, že vychází ze všech stran. Nikdy na zemi jsem nepocítila takové zlo a neslyšela takový křik zoufalství.Brzy jsem zjistila, že je to křik mrtvých a že peklo je naplněno nářkem. Pocítila jsem závan zlého větru. Velmi mlhavá světla či spíše pulzující světélka pronikala černou temnotou a vrhala šedé stíny pozdech. Stěží jsem mohla rozpoznat tvar čehosi přede mnou. Ucouvla jsem v šoku, když jsem si uvědomila, že je to velký had přímo před námi. Při dalším pozorování jsem viděla tyto škaredé hady, jak se plazí všude kolem. Ježíš mi řekl: „ Brzy vstoupíme do levé nohy pekla. Před námi je velké utrpení, žalostný smutek a nepopsatelná hrůza. Zůstaň blízko mne a já ti dám sílu a ochranu, když půjdeme peklem. Věci, které uvidíš,jsou varováním. Kniha, kterou napíšeš, zachrání mnohé duše od pekla.To, co vidíš, je reálné. Neboj se, neboť já budu s tebou.“
Nakonec jsme byli na konci tunelu a vkročili do pekla. Podle svých nejlepších schopností se budu snažit říci to, co jsem viděla a napíšu to postupně tak, jak mi to dal Bůh.
Před námi, jak daleko jsem jen dohlédla, byly sem a tam létající předměty.Ovzduší naplňovalo sténání a politování hodný křik. Před námi jsem uviděla mdlé světlo a šli jsme směrem k němu. Cesta byla suchá,prašná,špinavá. Brzy jsme byli u vchodu do malého temného tunelu.
Některé věci na papír dát nemohu, byly příliš příšerné, než abych je mohla popsat. Strach v pekle jste mohli chutnat, byl přímo hmatatelný a vím,že kdybych tam nebyla s Ježíšem, tak bych se zpět již nevrátila. Když toto píši, tak některým věcem, které jsem viděla,nerozumím, ale Pán zná všechny věci, a On mi pomohl porozumět většině toho, co jsem viděla.Dovolte mi, abych vás varovala před tím, abyste se dostali na toto místo. Je to hrozné místo muk, trýznivé bolesti a věčného zármutku. Tvá duše bude žít navždy. Duše žije navěky. To je to tvoje opravdové já, a tvoje duše půjde buď do nebe nebo do pekla. Proty z vás, kteří si myslíte, že peklo je již tady na zemi – tedy, máte pravdu, je! Peklo se nachází v centru Země, a tam jsou duše v trápení dnem i nocí. V pekle nejsou žádné večírky nebo párty. Žádná láska.Žádné slitování. Žádný odpočinek. Pouze místo takového zármutku, jakému ani nejste schopni uvěřit.
Levá noha pekla
Hrozný zápach naplnil ovzduší. Ježíš mi řekl: „V levé noze pekla je mnoho jam. Tento tunel se rozděluje do dalších částí pekla, ale my budeme nějakou dobu nejdřív v levé noze. Ty věci, které uvidíš,zůstanou vždy s tebou. Svět se musí dovědět o realitě pekla. Mnoho hříšníků a dokonce i někteří z mého lidu nevěří tomu, že peklo je skutečné. Já jsem tě vyvolil, abys jim zjevila tyto pravdy.
Vše, co ti ukážu o pekle, i všechny ostatní věci, které ti ukážu,jsou pravdivé.“ Ježíš se mi ukázal ve formě jasného světla, jasnějšího než slunce. Postava muže byla v centru tohoto světla. Někdy jsem viděla Ježíše ve formě člověka, jindy byl zase v duchovní formě. Znovu ke mně promluvil: „Dítě, když Já mluvím, tak mluví Otec. Otec a Já jsme jedno.Pamatuj – milovat nade vše ostatní a odpouštět jeden druhému. Tak pojď,následuj mě!“
Když jsme šli, zlí duchové prchali z přítomnosti Pána. „Ach, Bože,ach, Bože!“, volala jsem. „Co bude dál?“ Jak už jsem řekla předtím, v pekle jsem měla všechny své smysly. Moje teď pracovaly na plné obrátky.Strach byl všude a všude číhalo nepopsatelné nebezpečí. Každý další krok byl hrozivější než ten předtím. Byly tam brány o velikosti malého okna. Na samém vrcholu tunelu se tyto brány velmi rychle otvíraly a zavíraly. Křik naplnil ovzduší, když kolem nás proletělo mnoho zlých stvoření nahoru a ven z bran pekla. Rychle jsme byli na konci tunelu.Třásla jsem se strachem kvůli nebezpečí a strachu všude kolem nás. Byla jsem velmi vděčná za Ježíšovu ochranu. Děkuji Bohu za Jeho všemohoucí moc k naší ochraně, i v jámě pekla. I s tímto ochranným štítem jsem si stále myslela: Ne moje vůle, Otče, ale Tvá se děj!
Podívala jsem se na svoje tělo a poprvé jsem si všimla, že mám duchovní podobu, ale moje postava vypadala přesně tak, jak vypadám v těle. Přemýšlela jsem, co bude dál. Jsme vykročili z tunelu na cestu,jak daleko jen oko mohlo dohlédnout, všude byly díry s ohněm. Tyto díry byly široké 120 centimetrů a 90 centimetrů hluboké, ve tvaru mísy. Ježíš mi řekl:„Takových děr je mnoho v levé noze pekla. Pojď, některé ti ukážu.“
Stála jsem vedle Ježíše na cestě a nahlédla jsem do jedné z těchto děr. Po stranách díry byla zapuštěná síra a zářila podobně jako žhavé uhlíky ohně. Uprostřed této díry byla ztracená duše, která zemřela a přišla do pekla. Oheň začal žhnout na spodu jámy a postupoval směrem vzhůru, až úplně pokryl tuto ztracenou duši v plamenech. V okamžiku tento oheň uhasl až k doutnání,ale potom se zase znovu s hlukem převalil přes tuto trápenou duši v jámě. Uviděla jsem, že tato ztracená duše je uvězněna v postavě kostry.„Můj Pane,“ volala jsem, když jsem to spatřila, „nemůžeš je pustit ven?“Jak hrozná podívaná! Myslela jsem si: „Tohle jsem přece mohla být já!“Řekla jsem: „Pane, jak smutné je vidět a vědět, že je tam živá duše.“Slyšela jsem nářek, který vycházel z centra této první jámy. Viděla jsem duši v postavě kostry, jak volá:„Ježíši, slituj se!“ Byl to hlas ženy.Když jsem ji viděla, chtěla jsem ji z ohně vytáhnout. Pohled na ni mi zlomil srdce. Tahle postava kostry, ženy se špinavě šedou mlhou uvnitř,mluvila k Ježíši. V šoku jsem jí naslouchala. Na kostech jí visely kusy masa v rozkladu a když se pálilo, padalo na dno jámy. Tam, kde kdysi byly její oči, jsem teď viděla jen prázdné důlky. Neměla žádné vlasy.Oheň znovu začal od nohou velmi slabě, potom stoupal, až pokryl celé její tělo. Zdálo se, že tato žena je stále v plamenech, i když oheň jen doutnal. Z jejího nitra vycházel křik a sténání plné zoufalství: „Pane,Pane, chci odtud ven!“Stále se natahovala k Ježíši. Pohleděla jsem na Ježíše a spatřila jsem na Jeho tváři veliký zármutek. Řekl mi: „Moje dítě, jsi tady se mnou,aby se svět dověděl to, že hřích má za následek smrt, že peklo je skutečné.“ Znovu jsem pohleděla na tu ženu a viděla jsem, jak z její kostry lezou ven červi. Oheň jim neublížil. Ježíš řekl:„Těchto červů si je vědoma a cítí je uvnitř.“ „Bože, smiluj se!“, volala jsem, když plamen dosáhl svého vrcholu a to hrozné pálení začalo znovu.Veliký křik a hluboký vzlykot otřásl postavou této ženy – duše. Byla ztracená.Nebyla žádná cesta ven. „Ježíši, proč je tady?“ řekla jsem přidušeným hlasem, neboť jsem se velmi bála. Ježíš řekl: „Pojď!“
Cesta,po které jsme šli, byla klikatá, točila se mezi těmi děrami ohně, jak daleko jsem jen dohlédla. Volání živých mrtvých se mísilo sbědováním a příšernými výkřiky, které ke mně doléhaly ze všech stran. V pekle nebyl žádný čas ticha. Zápach mrtvých a rozkládajícího se masa visel hustě ve vzduchu. Přišli jsme k další jámě. Uvnitř této jámy, jež byla velikostí stejná jako ta předešlá, byla další postava kostry.Mužský hlas volal z jámy: „Pane, slituj se nade mnou!“ Pouze když promluvili, mohla jsem rozpoznat, jestli je ta duše muž nebo žena. Z tohoto muže vycházel veliký nářek: „Lituji, Ježíši, odpusť mi. Vezmi mě odsud pryč. Již léta jsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmi mě ven!“ Veliký vzlykot otřásal jeho kostnatou postavou, když tak prosil: „Prosím, Ježíši, pusťmě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše,uviděla jsem, že i On pláče.„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem za svoje hříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“Ježíš řekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvači a nevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsi uvěřit pravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázali cestu,ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsi evangelium. Ikdyž jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi a nečinil jsi pokání ze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí,abys byl spasen.Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal.
„Já vím, Pane,já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“„Teď už je příliš pozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“ Ten muž pokračoval: „Pane,někteří z mých lidí jsou na cestě sem, neboť ani oni nebudou činit pokání ze svých hříchů, dokud jsou stále na zemi. Nechci,aby přišli na toto místo.“ Ježíš řekl: „Mají kazatele, učitele, starší a ti všichni slouží evangeliem. Oni jim řeknou. Mají také výhody moderního komunikačního systému a mnoho jiných způsobů, jak se o mně dozvědět.Posílám jim své pracovníky, aby mohli uvěřit a být spaseni.Pokud neuvěří, když slyší evangelium, potom nebudou přesvědčeni, i kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Na to se tento muž velmi rozhněval a začal proklínat.Vycházela z něho zlá, rouhavá slova. V hrůze jsem sledovala jak mu plameny dosáhly až po hlavu a rozkládající se maso se začalo pálit a odpadat. Uvnitř této mrtvé skořápky muže jsem zahlédla jeho duši.Vypadala jako špinavě šedá mlha a naplňovala vnitřek jeho kostry.Obrátila jsem se k Ježíši a volala jsem: „Pane, jak strašné!“Ježíš řekl: „Peklo je skutečné, soud je skutečný. Tolik je miluji, mé dítě.Toto je ale jenom začátek strašných věcí, které ti musím ukázat.Je toho ještě mnohem víc. Řekni kvůli mně světu, že peklo je skutečné a že muži a ženy musí činit pokání ze svých hříchů. Pojď, následuj mne,musíme jít dál.“
V další jámě byla menší postava, vypadala tak na osmdesát let.Nevím, jakým způsobem jsem znala její věk, prostě jsem to věděla. Kůže a maso z jejích kostí už bylo odstraněno neustávajícím plamenem a zůstaly pouze kosti se špinavě mlhovitou duší uvnitř.Sledovala jsem ji, když ji oheň spaloval. Zůstaly jen kosti s červy uvnitř, které oheň nemohl spálit. „Pane, jak hrozné,“ křičela jsem,„nevím, jestli budu schopna dál pokračovat, neboť tohle je hrozné,neuvěřitelné!“ Jak daleko jen moje oči mohly dohlédnout, hořely duše v jamách ohně. „Mé dítě, právě proto jsi zde,“ odpověděl Ježíš. „Musíš poznat a mluvit pravdu o pekle. Nebe je skutečné! I peklo je skutečné! Pojď, musíme pokračovat.“
Pohleděla jsem znovu na tuto ženu. Její nářek vzbuzoval smutek.Když jsem na ni hleděla, sepjala svoje kostnaté ruce k sobě, jakoby v modlitbě. Nešlo to jinak, než že jsem se rozplakala. Byla jsem ve své duchovní podobě a přesto jsem plakala.Věděla jsem, že lidé v pekle tohle cítí také. Ježíš poznal moje myšlení.„Ano, dítě,“ řekl, „cítí.Když sem lidé přijdou, mají stejné pocity a myšlenky, jako když byli na zemi. Pamatují si svou rodinu, přátele a všechen ten čas, ve kterém měli příležitost činit pokání, a neučinili tak. Jejich paměť je vždy snimi. Kéž by jen uvěřili evangeliu a činili pokání předtím, než bylo příliš pozdě!“
Znovu jsem pohlédla na tu starou ženu, a tentokrát jsem zpozorovala, že má jen jednu nohu a zdálo se, že má ve svých kyčelních kostech vyvrtané dírky. „Co je to, Pane Ježíši?“ zeptala jsem se. On řekl: „Když byla na zemi, měla rakovinu.Měla velké bolesti a podstoupila operaci, aby jí zachránili život. Byla upoutána na lůžko po mnoho dní a stala se z ní zahořklá stará žena.Mnozí moji lidé se za ni přišli modlit a říct jí, že Já ji mohu uzdravit. Ale řekla: Tohle mi udělal Bůh!, a nečinila pokání a evangeliu neuvěřila. Dokonce mě jeden čas i znala, ale časem mě začala nenávidět.Řekla, že nepotřebuje Boha a že nechce, abych ji uzdravil. A přece jsem ji stále žádal, stále jsem jí chtěl pomoci, chtěl jsem jí požehnat a uzdravit. Obrátila se ke mně zády a proklela mne. Řekla, že mě nechce.Můj Duch ji stále prosil. I potom, co se ke mně otočila zády, stále jsem se ji snažil přitáhnout svým Duchem, ale ona nechtěla poslouchat.Nakonec zemřela a přišla na toto místo.“
Tato stará žena začala znovu s velkým vzlykotem volat k Ježíši:„Pane Ježíši, prosím, odpusť mi teď.Lituji toho, že jsem se nekála,když jsem byla na zemi. Kdybych se jen kála předtím, než bylo příliš pozdě! Pane, pomoz mi odsud ven. Budu ti sloužit, budu hodná. Copak jsem už netrpěla dost? Proč jsem jenom čekala tak dlouho, až bylo příliš pozdě? Ach, proč jen jsem čekala do té doby,až se tvůj Duch o mne přestal snažit?“ Ježíš jí řekl: „Měla jsi příležitost za příležitostí, aby ses kála a sloužila mi.“Smutek pokrýval tvář Ježíše, když jsme odcházeli pryč. Když jsem sledovala tuto ženu jak pláče, zeptala jsem se: „Pane, co bude následovat?“ Mohla jsem cítit strach všude kolem. Zármutek, křik bolesti a atmosféra smrti byla všude. V zármutku a s lítostí jsem šla spolu s Ježíšem k další jámě. Pouze skrze Jeho sílu jsem byla schopna pokračovat. Z dálky jsem stále slyšela tu starou ženu jak volá v pokání a prosí o odpuštění. Kéž bych jen pro ni mohla udělat něco, co by jí pomohlo! Hříšníku, prosím,nečekej, až Boží Duch přestane zápasit o tvoji duši!
V další jámě byla žena na kolenou, jako by něco hledala.Její kostnatá postava byla také plná dírek. Její kosti byly průsvitné a její potrhané oblečení hořelo. Měla holou hlavu a tam, kde měla mít oči a nos, teď byly jen díry. Kolem jejích nohou hořel nepatrný oheň a v kleče se drápala po stěnách té sírové jámy ven. Oheň jí přilnul k rukám a mrtvé maso z ní opadávalo. Otřásal s ní hrozný nářek. „Ach,Pane,Pane,“ plakala, „já chci ven!“ Jak jsme ji tak sledovali, konečně se vyšplhala téměř nahoru. Myslela jsem si, že se dostane ven, když tu k ní přiběhl veliký démon s velkými křídly. Křídla se zdála navrchu zlomená a visela mu podél těla. Jeho barva byla černo hnědá a po celé jeho velké postavě byly chlupy. Měl oči posazené hluboko v hlavě a velikostí se podobal velkému medvědu grizzly. Démon se k té ženě přihnal a hrubě ji srazil zpět do ohnivé jámy. S hrůzou jsem sledovala její pád. Litovala jsem ji, chtěla jsem ji vzít do náruče a držet ji,požádat Boha, aby ji uzdravil a vzal ji odtamtud pryč.
Ježíš znal moje myšlení a řekl: „Mé dítě, soud je již stanoven,Bůh promluvil.Když byla ještě dítě, volal jsem ji, aby činila pokání a sloužila mi.Když jí bylo šestnáct let, přišel jsem k ní a řekl jí:Miluji tě,odevzdej mi svůj život a pojď, následuj mne, neboť jsem tě povolal ke zvláštnímu úkolu. - Volal jsem ji po celý její život, ale neuposlechla.Řekla: Jednoho dne ti budu sloužit, teď pro tebe ale nemám čas. Nemám čas, nemám čas, mám svůj život zábavy. Nemám čas,nemám čas ti sloužit,Ježíši. Zítra ti budu sloužit! - Zítřek ale nikdy nepřišel, protože čekala příliš dlouho.“
Tato žena volala k Ježíši: „Moje duše je vskutku v mukách. Není žádná cesta ven. Vím, že jsem chtěla svět na místo tebe, Pane. Chtěla jsem bohatství a dobrou pověst, a to jsem také získala. Mohla jsem si koupit vše, co jsem chtěla, byla jsem svým vlastním šéfem. Byla jsem ta nejkrásnější, nejlépe oblečená žena své doby. Měla jsem bohatství,dobrou pověst a prosperitu, ale zjistila jsem, že nic z toho si nemohu vzít s sebou na věčnost. Ach, Pane, peklo je hrozné! Nemám odpočinku dnem ani nocí, vždy jsem v bolesti a trápení.Pomoz mi, Pane!“
Žena pohlédla toužebně na Ježíše a řekla: „Můj drahý Pane, kdybych tě jen uposlechla! Toho budu litovat navždy.Plánovala jsem, že ti budu sloužit někdy, až budu připravená. Myslela jsem si, že tam budeš pro mne vždycky. Ale jak jsem se mýlila! Byla jsem tou nejvyhledávanější ženou pro svoji krásu. Věděla jsem, že mě Bůh volá k pokání. Po celý můj život mě k sobě táhl provázky lásky a já myslela,že mohu využít Boha tak, jak jsem využila každého. Ach, ano, Boha jsem jen využívala!Tak velice se snažil o to, abych mu sloužila, ale já jsem si celou dobu myslela, že Ho nepotřebuji. Ach, jak jsem se jen mýlila! Satan si mě začal používat, začala jsem mu sloužit víc a víc. Nakonec jsem ho milovala víc než Boha. Milovala jsem hřích a k Bohu jsem se neobrátila.Satan použil moji krásu a moje peníze, a všechny moje myšlenky se zaměřily na to, kolik moci mi může dát. I tehdy mě Bůh k sobě táhl, ale já jsem si myslela, že mám na to dost času. Ale jednoho dne, zatím co jsem jela v autě, můj řidič naboural do domu a já jsem se zabila. Pane,prosím, pusť mne ven!“ Když takto mluvila, její kostnaté ruce a paže se natahovaly k Ježíši, zatímco ji pálil oheň. Ježíš řekl:„Soud je stanoven!“ Slzy mu stékaly po tvářích, když jsme šli k další jámě.Naříkala jsem vnitřně kvůli hrůzám pekla. „Drahý Pane,“ plakala jsem,„to trápení je příliš reálné. Když duše přijde na toto místo, není zde žádná naděje, žádný život, žádná láska. Peklo je příliš reálné,není cesty ven. Musí navždy hořet v těchto plamenech.“ „Čas vypršel,“řekl Ježíš, „vrátíme se sem zítra!“
Příteli, pokud žiješ v hříchu,prosím, čiň pokání. Pokud jsi byl znovuzrozen a pak jsi se obrátil k Bohu zády, čiň pokání a navrať se k Bohu teď. Žij dobře a stůj v pravdě.Probuď se předtím, než bude příliš pozdě, a můžeš být s Bohem navěky v nebi! Ježíš znovu promluvil: „Peklo má tělo, (podobně jako člověk),ležící na zádech u prostřed země. Peklo je vytvarované podobně jako obrovské lidské tělo a má mnoho komor trápení. Pamatuj na to,abys řekla lidem na zemi, že peklo je reálné. Miliony ztracených duší jsou zde a každým dnem jich přichází víc a víc. V ten den Velkého soudu bude smrt a peklo hozeno do ohnivého jezera, a to bude druhá smrt.“
Kapitola 3 Pravá noha pekla
Od té doby, co jsem byla v pekle, nemohla jsem usnout. Každý den jsem tím žila. Když jsem zavřela oči, pak vše, co jsem viděla, bylo peklo. Moje uši se nemohly zbavit křiku těch odsouzených. Stejně jako televizní program, jsem znovu a znovu procházela těmi věcmi, jejichž svědkem jsem byla v pekle. Vždy po noci strávené v pekle jsem druhý den pracovala na tom, jak nalézt správná slova k tomu, abych tuto hroznou věc mohla přinést celému světu.
Ježíš se mi zjevil znovu a řekl: „Dnes večer půjdeme do pravé nohy pekla. Mé dítě, nestrachuj se, neboť tě miluji a jsem s tebou.“ Jeho tvář byla zarmoucena a Jeho oči byly plné veliké něhy a hluboké lásky.I když ti v pekle jsou navždy ztraceni, věděla jsem, že je stále miluje a bude je milovat navěky. „Mé dítě,“ řekl,„Bůh, náš Otec, dal každému z nás svobodnou vůli k tomu, abychom si vybrali budeme-li sloužit Bohu nebo Satanu. Bůh nestvořil peklo pro svůj lid. Peklo bylo stvořeno pro Satana a jeho anděly. Není mojí touhou, ani mého Otce, aby kdokoliv zahynul, ale Satan svádí mnohé k tomu, aby ho následovali.“ Slzy lítosti stékaly po Ježíšově tváři. Začal ke mně znovu promlouvat:„Pamatuj na moje slova v následujících dnech, kdy ti budu ukazovat peklo. Mám veškerou moc na nebi i na zemi. Někdy se ti bude zdát, že jsem tě opustil, ale není tomu tak. Také někdy budeme viděni zlými mocnostmi i ztracenými dušemi, zatím co jindy viděni nebudeme. Ať už ale jdeme kamkoli, buď v pokoji a neboj se mne následovat.“ Šli jsme společně. Následovala jsem ho v těsné blízkosti a celou cestu jsem plakala. Několik dní jsem plakala a nemohla jsem ze svých očí setřást přítomnost pekla. Nejvíc jsem plakala vnitřně. Můj duch byl velmi smutný.
Přišli jsme k pravé noze pekla. Před sebou jsem viděla suchou a spálenou cestu. Špinavý vzduch byl plný křiku a všude byl pach smrti.Zápach byl někdy tak odporný, že se mi dělalo špatně. Všude byla tma kromě světla, které vycházelo z Krista a hořících jam,které označovaly terén tak daleko, jak jsem jen mohla dohlédnout. Kolem nás procházeli démoni různých tvarů a velikostí. Na nás vrčeli, ale mezi sebou mluvili. Před námi byl velký démon, který dával příkazy těm menším. Zastavili jsme se, abychom naslouchali a Ježíš řekl: „Je také neviditelná armáda zlých sil, kterou tady nevidíme, démoni, jako jsou zlí duchové nemocí.“
„Běžte,“ řekl ten velký démon těm menším,podobným skřítkům a ďáblům. „Konejte mnoho zlých věcí. Rozvracejte domy a ničte rodiny.Svádějte slabé křesťany a dávejte jim falešné informace.Sveďte jich tolik, kolik jen můžete. Až se vrátíte, dostanete svoji odměnu.Pamatujte, musíte si dávat pozor na ty, kteří opravdu přijali Ježíše jako svého Spasitele. Oni mají moc vás vyhnat ven. Běžte teď po celé zeměkouli. Mám tam spoustu jiných a další ještě pošlu. Pamatujte,jsme služebníci knížete temnosti a mocnosti v povětří!“ Na to tyhle zlé bytosti začaly vylétávat ven z pekla. Dveře na vrchu tunelu se otvíraly a zavíraly s velkou rychlostí. Někteří také vyšli ven tím tunelem,kterým jsme přišli. Budu se snažit popsat tyto zlé bytosti.Ten, který mluvil, byl velmi veliký, velikosti urostlého medvěda grizzly, s hlavou jako netopýr a očima zapadlýma velmi hluboko do jeho chlupaté tváře.Chlupaté paže mu visely po stranách a z chlupů na tváři mu vyčnívaly tesáky. Další byl malý jako opice s velmi dlouhými pažemi a s chlupy pocelém těle. Jeho tvář byla mrňavá a měl špičatý nos. Nikde jsem na něm neviděla oči. Další měl velkou hlavu, velké uši a dlouhý ocas, zatím co další byl tak veliký jako kůň a měl hladkou kůži. Pohled na tyto démony a zlé duchy a strašný zápach, který z nich vycházel, mi zvedal žaludek.Všude, kam jsem se podívala, byli démoni a ďáblové. Ten největší z démonů, jak jsem se dověděla od Pána, dostával příkazy přímo od Satana.
Ježíš a já jsme šli po cestě, až jsme došli k další jámě.Křik bolesti, nezapomenutelného hlasu zármutku byl všude. „Můj Pane, co bude dál?“ pomyslela jsem si. Prošli jsme přímo kolem několika těchto zlých bytostí, které, jak se zdálo, nás neviděly, a zastavili jsme se u další jámy síry a ohně. V této jámě byla postava velkého muže. Uslyšela jsem ho, jak káže evangelium. S údivem jsem pohlédla na Ježíše pro odpověď,protože On vždy znal moje myšlenky. Řekl: „Když byl tento muž na zemi,tak byl kazatelem evangelia. Kdysi mluvil pravdu a sloužil mi!“ Divila jsem se tomu, co vlastně dělá v pekle. Měřil něco přes 180 cm a jeho kostra byla špinavě šedé barvy, jako náhrobní kámen. Stále na něm visely části jeho oblečení. Podivovala jsem se tomu, proč plameny nesežehly tohle potrhané a rozedrané oblečení a nespálily je.Viselo naněm spálené maso a zdálo se, jakoby jeho lebka byla v plamenech. Šel z něho příšerný zápach. Viděla jsem, jak tento muž předpažil, jako by držel knihu a z této imaginární knihy začal číst Písmo. Znovu jsem si vzpomněla na to, co řekl Ježíš: „V pekle máš všechny smysly při sobě a jsou zde mnohem silnější.“ Ten muž četl Písmo svaté a já měla za to, že to nebylo zrovna špatné. Ježíš řekl tomu muži s velkou láskou v hlase:„Pokoj, utiš se!“ Na to ten muž okamžitě přestal a pomalu se otáčel, aby pohleděl na Ježíše. Viděla jsem tuto mužskou duši uvnitř té kostlivé postavy. Řekl Pánu: „Pane, teď už budu kázat pravdu všem lidem. Teď jsem, Pane, připraven jít a říct lidem o tomto místě.Vím, že když jsem byl na zemi, nevěřil jsem v peklo ani tomu, že přijdeš znovu. Lidé tomu chtěli věřit , a já jsem dělal kompromis s pravdou.Vím, že jsem neměl rád rozdílnou rasu nebo barvu kůže a způsobil jsem,že spousta lidí od Tebe odpadla. Udělal jsem si svoje vlastní pravidla o nebi a o tom, co je správné a co špatné. Vím, že jsem mnohé svedl, a způsobil jsem, že mnoho lidí zakoplo o Tvé Svaté Slovo, a bral jsem peníze od chudých .Ale, Pane, pusť mě ven a budu dělat to, co je správné. Už nebudu brát peníze ze shromáždění. Už jsem činil pokání.Budu milovat lidi každé národnosti a barvy.“
Ježíš řekl: „Nejenom, že jsi převrátil a špatně vykládal Svaté Slovo Boží, ale lhal jsi o tom, že neznáš pravdu. Potěšení (radovánky) života ti bylo důležitější než pravda. Já sám jsem tě navštívil a snažil jsem se obrátit tě správným směrem, ale nechtěl jsi poslechnout.Šel jsi svou vlastní cestou a zlo bylo tvým pánem. Znal jsi pravdu, ale nečinil jsi pokání ani jsi se neobrátil ke mně zpět. Já jsem tam byl po celou tu dobu. Čekal jsem na tebe. Chtěl jsem, abys činil pokání, ale neučinil jsi tak. A teď už je soud stanoven.“
Na tváři Ježíše byl soucit. Věděla jsem, že kdyby tento muž naslouchal volání Spasitele, tak by tady teď nebyl. Ach, lidé,prosím,naslouchejte! Ježíš znovu promluvil k tomu odpadlíkovi: „Měl jsi mluvit pravdu a obrátil bys mnohé k spravedlnosti Božím Slovem, které říká, že všichni nevěřící budou mít svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou.Znal jsi cestu kříže. Znal jsi cestu spravedlnosti. Věděl jsi,že máš mluvit pravdu, ale Satan naplnil tvé srdce lží a začal jsi hřešit. Měl jsi činit pokání s upřímností, a ne jen tak napůl. Moje Slovo je pravda. A to Slovo nelže. A teď je už pozdě, příliš pozdě!“Na to tento muž hrozil pěstí na Ježíše a proklel ho. Se zármutkem jsme odcházeli k další jámě. Odpadlý kazatel se stále na Ježíše zlobil a proklínal ho.
Když jsme procházeli mezi děrami ohně, ruce ztracených se natahovaly k Ježíši a prosebným hlasem k němu volali o milost.Jejich kosti byly šedočerné od pálení, žádné živé maso, ani krev, ani orgány,pouze smrt a umírání. Uvnitř sebe jsem volala: „Ach, země, čiň pokání.Jestliže nebudeš, pak přijdeš na toto místo. Zastav se dříve,než bude příliš pozdě!“
Zastavili jsme se u další jámy. Nad všemi jsem cítila velkou lítost a takový zármutek, že jsem byla fyzicky slabá a stěží jsem mohla stát na nohou. Velký vzlykot mnou otřásal. „Ježíši,velmi se uvnitř trápím,“ řekla jsem. Z jámy promluvil k Ježíši ženský hlas. Stála uprostřed plamenů, které pokrývaly celé její tělo. Její kosti byly plné červů a mrtvého masa. Pozvedla své ruce k Ježíši s nářkem: „Pane, pusť mne odsud ven! Teď Ti dám svoje srdce, Ježíši. Budu jiným svědčit o Tvém odpuštění, budu svědčit o Tobě. Prosím Tě, prosím,pusť mne ven!“Ježíš řekl: „Moje Slovo je pravda a to Slovo prohlašuje,že všichni musí činit pokání a odvrátit se od svých hříchů a musí mne požádat,abych přišel do jejich životů, aby unikli tomuto místu. Skrze Moji krev je odpuštění hříchů. Já jsem věrný a spravedlivý, a odpustím všem těm,kteří ke mně přijdou. Nevyženu je ven.“ Obrátil se, pohleděl na ženu a řekl: „Pokud bys mne uposlechla, přišla ke mně a kála se,Já bych ti odpustil.“ Žena se zeptala: „Pane, je odsud nějaká cesta ven?“Ježíš promluvil velmi něžně: „Ženo, bylo ti dáno mnoho příležitostí k pokání, ale ty jsi zatvrdila své srdce a nekála ses. A věděla jsi, že moje Slovo říká, že všechny nevěstky budou mít svůj díl v jezeře ohně.“
Ježíš se ke mně otočil a řekl: „Tato žena měla hříšný poměr s mnoha muži a způsobila rozpad mnoha rodin. Přes to všechno jsem ji stále miloval. Nepřišel jsem k ní s odsouzením, ale se spasením.Posílal jsem k ní mnoho svých služebníků, aby činila pokání ze svých zlých cest, ale neučinila tak. Když byla mladá žena, volal jsem ji, ale ona pokračovala v konání zla. Napáchala mnoho zlého, a přece jsem jí chtěl odpustit, pokud by přišla ke Mně. Satan do ní vstoupil a ona hořkla stále více a druhým neodpouštěla. Chodila do církve jen proto,aby získala muže. Když je našla, svedla je. Kdyby jen přišla ke Mně,všechny její hříchy by byly očištěny Mou krví. Jednou částí Mi chtěla sloužit, ale nemůžete sloužit Bohu a Satanu najednou. Každý člověk se musí sám rozhodnout, komu bude sloužit.“
Třásla jsem se od hlavy k patě kvůli těm hrůzám pekla. Plakala jsem: „Pane, dej mi sílu jít dál!“ Ježíš mi řekl: „Pokoj, utiš se!“„Pomoz mi, Pane,“ plakala jsem. „Satan nechce, abychom se dověděli pravdu o pekle. Ani v těch nejdivočejších snech bych si nikdy nedokázala představit, že by peklo mohlo být tak hrozné. Drahý Ježíši,skončí tohle někdy?“ „Mé dítě,“odpověděl mi Ježíš, „pouze Otec ví, kdy přijde konec.“ Potom ke mně znovu promluvil: „Pokoj, upokoj se!“ Velká síla na mne sestoupila s těmito slovy.
Pokračovali jsme v cestě kolem těchto jam. Každou osobu, která vnich byla, jsem chtěla vytáhnout z jámy ohně a položit k nohám Ježíše.Velmi jsem uvnitř plakala. Myslela jsem si pro sebe, že nikdy nechci,aby se moje děti dostaly na toto místo. Nakonec se ke mně Ježíš otočil a tiše řekl: „Mé dítě, teď půjdeme k tobě domů. Zítra večer se vrátíme do této části pekla.“
I když jsem byla doma, stále jsem plakala. Během dne se mi promítaly hrůzy pekla a utrpení všech těch lidí, kteří tam jsou.Každému, koho jsem toho dne potkala, jsem řekla o pekle. Řekla jsem jim, že utrpení pekla je mimo lidské chápání. Vy,kteří čtete tuto knihu, prosím vás, velmi naléhavě vás prosím, čiňte pokání ze svých hříchů. Volejte k Ježíši a požádejte ho, ať vás spasí.Volejte k němu ještě dnes! Nečekejte na zítřek, zítřek nemusí přijít! Čas běží velmi rychle. Padněte na kolena a buďte očištěni od vašich hříchů. Chovejte se dobře jeden k druhému. Kvůli Ježíši buďte k sobě milí, a jeden druhému odpouštějte. Pokud se na někoho hněváte, odpusťte mu. Hněv nestojí za to, abyste kvůli němu šli do pekla. Odpouštějte tak,jak Kristus odpustil vám. Ježíš je schopen nás podpírat, pokud máme srdce hotové k pokání a necháme-li Jeho krev, aby nás obmyla od každého hříchu. Milujte své děti a milujte své bližní jako sebe sami.Čiňte pokání, a budete spaseni!
Hrozný zápach naplnil ovzduší. Ježíš mi řekl: „V levé noze pekla je mnoho jam. Tento tunel se rozděluje do dalších částí pekla, ale my budeme nějakou dobu nejdřív v levé noze. Ty věci, které uvidíš,zůstanou vždy s tebou. Svět se musí dovědět o realitě pekla. Mnoho hříšníků a dokonce i někteří z mého lidu nevěří tomu, že peklo je skutečné. Já jsem tě vyvolil, abys jim zjevila tyto pravdy.
Vše, co ti ukážu o pekle, i všechny ostatní věci, které ti ukážu,jsou pravdivé.“ Ježíš se mi ukázal ve formě jasného světla, jasnějšího než slunce. Postava muže byla v centru tohoto světla. Někdy jsem viděla Ježíše ve formě člověka, jindy byl zase v duchovní formě. Znovu ke mně promluvil: „Dítě, když Já mluvím, tak mluví Otec. Otec a Já jsme jedno.Pamatuj – milovat nade vše ostatní a odpouštět jeden druhému. Tak pojď,následuj mě!“
Když jsme šli, zlí duchové prchali z přítomnosti Pána. „Ach, Bože,ach, Bože!“, volala jsem. „Co bude dál?“ Jak už jsem řekla předtím, v pekle jsem měla všechny své smysly. Moje teď pracovaly na plné obrátky.Strach byl všude a všude číhalo nepopsatelné nebezpečí. Každý další krok byl hrozivější než ten předtím. Byly tam brány o velikosti malého okna. Na samém vrcholu tunelu se tyto brány velmi rychle otvíraly a zavíraly. Křik naplnil ovzduší, když kolem nás proletělo mnoho zlých stvoření nahoru a ven z bran pekla. Rychle jsme byli na konci tunelu.Třásla jsem se strachem kvůli nebezpečí a strachu všude kolem nás. Byla jsem velmi vděčná za Ježíšovu ochranu. Děkuji Bohu za Jeho všemohoucí moc k naší ochraně, i v jámě pekla. I s tímto ochranným štítem jsem si stále myslela: Ne moje vůle, Otče, ale Tvá se děj!
Podívala jsem se na svoje tělo a poprvé jsem si všimla, že mám duchovní podobu, ale moje postava vypadala přesně tak, jak vypadám v těle. Přemýšlela jsem, co bude dál. Jsme vykročili z tunelu na cestu,jak daleko jen oko mohlo dohlédnout, všude byly díry s ohněm. Tyto díry byly široké 120 centimetrů a 90 centimetrů hluboké, ve tvaru mísy. Ježíš mi řekl:„Takových děr je mnoho v levé noze pekla. Pojď, některé ti ukážu.“
Stála jsem vedle Ježíše na cestě a nahlédla jsem do jedné z těchto děr. Po stranách díry byla zapuštěná síra a zářila podobně jako žhavé uhlíky ohně. Uprostřed této díry byla ztracená duše, která zemřela a přišla do pekla. Oheň začal žhnout na spodu jámy a postupoval směrem vzhůru, až úplně pokryl tuto ztracenou duši v plamenech. V okamžiku tento oheň uhasl až k doutnání,ale potom se zase znovu s hlukem převalil přes tuto trápenou duši v jámě. Uviděla jsem, že tato ztracená duše je uvězněna v postavě kostry.„Můj Pane,“ volala jsem, když jsem to spatřila, „nemůžeš je pustit ven?“Jak hrozná podívaná! Myslela jsem si: „Tohle jsem přece mohla být já!“Řekla jsem: „Pane, jak smutné je vidět a vědět, že je tam živá duše.“Slyšela jsem nářek, který vycházel z centra této první jámy. Viděla jsem duši v postavě kostry, jak volá:„Ježíši, slituj se!“ Byl to hlas ženy.Když jsem ji viděla, chtěla jsem ji z ohně vytáhnout. Pohled na ni mi zlomil srdce. Tahle postava kostry, ženy se špinavě šedou mlhou uvnitř,mluvila k Ježíši. V šoku jsem jí naslouchala. Na kostech jí visely kusy masa v rozkladu a když se pálilo, padalo na dno jámy. Tam, kde kdysi byly její oči, jsem teď viděla jen prázdné důlky. Neměla žádné vlasy.Oheň znovu začal od nohou velmi slabě, potom stoupal, až pokryl celé její tělo. Zdálo se, že tato žena je stále v plamenech, i když oheň jen doutnal. Z jejího nitra vycházel křik a sténání plné zoufalství: „Pane,Pane, chci odtud ven!“Stále se natahovala k Ježíši. Pohleděla jsem na Ježíše a spatřila jsem na Jeho tváři veliký zármutek. Řekl mi: „Moje dítě, jsi tady se mnou,aby se svět dověděl to, že hřích má za následek smrt, že peklo je skutečné.“ Znovu jsem pohleděla na tu ženu a viděla jsem, jak z její kostry lezou ven červi. Oheň jim neublížil. Ježíš řekl:„Těchto červů si je vědoma a cítí je uvnitř.“ „Bože, smiluj se!“, volala jsem, když plamen dosáhl svého vrcholu a to hrozné pálení začalo znovu.Veliký křik a hluboký vzlykot otřásl postavou této ženy – duše. Byla ztracená.Nebyla žádná cesta ven. „Ježíši, proč je tady?“ řekla jsem přidušeným hlasem, neboť jsem se velmi bála. Ježíš řekl: „Pojď!“
Cesta,po které jsme šli, byla klikatá, točila se mezi těmi děrami ohně, jak daleko jsem jen dohlédla. Volání živých mrtvých se mísilo sbědováním a příšernými výkřiky, které ke mně doléhaly ze všech stran. V pekle nebyl žádný čas ticha. Zápach mrtvých a rozkládajícího se masa visel hustě ve vzduchu. Přišli jsme k další jámě. Uvnitř této jámy, jež byla velikostí stejná jako ta předešlá, byla další postava kostry.Mužský hlas volal z jámy: „Pane, slituj se nade mnou!“ Pouze když promluvili, mohla jsem rozpoznat, jestli je ta duše muž nebo žena. Z tohoto muže vycházel veliký nářek: „Lituji, Ježíši, odpusť mi. Vezmi mě odsud pryč. Již léta jsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmi mě ven!“ Veliký vzlykot otřásal jeho kostnatou postavou, když tak prosil: „Prosím, Ježíši, pusťmě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše,uviděla jsem, že i On pláče.„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem za svoje hříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“Ježíš řekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvači a nevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsi uvěřit pravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázali cestu,ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsi evangelium. Ikdyž jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi a nečinil jsi pokání ze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí,abys byl spasen.Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal.
„Já vím, Pane,já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“„Teď už je příliš pozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“ Ten muž pokračoval: „Pane,někteří z mých lidí jsou na cestě sem, neboť ani oni nebudou činit pokání ze svých hříchů, dokud jsou stále na zemi. Nechci,aby přišli na toto místo.“ Ježíš řekl: „Mají kazatele, učitele, starší a ti všichni slouží evangeliem. Oni jim řeknou. Mají také výhody moderního komunikačního systému a mnoho jiných způsobů, jak se o mně dozvědět.Posílám jim své pracovníky, aby mohli uvěřit a být spaseni.Pokud neuvěří, když slyší evangelium, potom nebudou přesvědčeni, i kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Na to se tento muž velmi rozhněval a začal proklínat.Vycházela z něho zlá, rouhavá slova. V hrůze jsem sledovala jak mu plameny dosáhly až po hlavu a rozkládající se maso se začalo pálit a odpadat. Uvnitř této mrtvé skořápky muže jsem zahlédla jeho duši.Vypadala jako špinavě šedá mlha a naplňovala vnitřek jeho kostry.Obrátila jsem se k Ježíši a volala jsem: „Pane, jak strašné!“Ježíš řekl: „Peklo je skutečné, soud je skutečný. Tolik je miluji, mé dítě.Toto je ale jenom začátek strašných věcí, které ti musím ukázat.Je toho ještě mnohem víc. Řekni kvůli mně světu, že peklo je skutečné a že muži a ženy musí činit pokání ze svých hříchů. Pojď, následuj mne,musíme jít dál.“
V další jámě byla menší postava, vypadala tak na osmdesát let.Nevím, jakým způsobem jsem znala její věk, prostě jsem to věděla. Kůže a maso z jejích kostí už bylo odstraněno neustávajícím plamenem a zůstaly pouze kosti se špinavě mlhovitou duší uvnitř.Sledovala jsem ji, když ji oheň spaloval. Zůstaly jen kosti s červy uvnitř, které oheň nemohl spálit. „Pane, jak hrozné,“ křičela jsem,„nevím, jestli budu schopna dál pokračovat, neboť tohle je hrozné,neuvěřitelné!“ Jak daleko jen moje oči mohly dohlédnout, hořely duše v jamách ohně. „Mé dítě, právě proto jsi zde,“ odpověděl Ježíš. „Musíš poznat a mluvit pravdu o pekle. Nebe je skutečné! I peklo je skutečné! Pojď, musíme pokračovat.“
Pohleděla jsem znovu na tuto ženu. Její nářek vzbuzoval smutek.Když jsem na ni hleděla, sepjala svoje kostnaté ruce k sobě, jakoby v modlitbě. Nešlo to jinak, než že jsem se rozplakala. Byla jsem ve své duchovní podobě a přesto jsem plakala.Věděla jsem, že lidé v pekle tohle cítí také. Ježíš poznal moje myšlení.„Ano, dítě,“ řekl, „cítí.Když sem lidé přijdou, mají stejné pocity a myšlenky, jako když byli na zemi. Pamatují si svou rodinu, přátele a všechen ten čas, ve kterém měli příležitost činit pokání, a neučinili tak. Jejich paměť je vždy snimi. Kéž by jen uvěřili evangeliu a činili pokání předtím, než bylo příliš pozdě!“
Znovu jsem pohlédla na tu starou ženu, a tentokrát jsem zpozorovala, že má jen jednu nohu a zdálo se, že má ve svých kyčelních kostech vyvrtané dírky. „Co je to, Pane Ježíši?“ zeptala jsem se. On řekl: „Když byla na zemi, měla rakovinu.Měla velké bolesti a podstoupila operaci, aby jí zachránili život. Byla upoutána na lůžko po mnoho dní a stala se z ní zahořklá stará žena.Mnozí moji lidé se za ni přišli modlit a říct jí, že Já ji mohu uzdravit. Ale řekla: Tohle mi udělal Bůh!, a nečinila pokání a evangeliu neuvěřila. Dokonce mě jeden čas i znala, ale časem mě začala nenávidět.Řekla, že nepotřebuje Boha a že nechce, abych ji uzdravil. A přece jsem ji stále žádal, stále jsem jí chtěl pomoci, chtěl jsem jí požehnat a uzdravit. Obrátila se ke mně zády a proklela mne. Řekla, že mě nechce.Můj Duch ji stále prosil. I potom, co se ke mně otočila zády, stále jsem se ji snažil přitáhnout svým Duchem, ale ona nechtěla poslouchat.Nakonec zemřela a přišla na toto místo.“
Tato stará žena začala znovu s velkým vzlykotem volat k Ježíši:„Pane Ježíši, prosím, odpusť mi teď.Lituji toho, že jsem se nekála,když jsem byla na zemi. Kdybych se jen kála předtím, než bylo příliš pozdě! Pane, pomoz mi odsud ven. Budu ti sloužit, budu hodná. Copak jsem už netrpěla dost? Proč jsem jenom čekala tak dlouho, až bylo příliš pozdě? Ach, proč jen jsem čekala do té doby,až se tvůj Duch o mne přestal snažit?“ Ježíš jí řekl: „Měla jsi příležitost za příležitostí, aby ses kála a sloužila mi.“Smutek pokrýval tvář Ježíše, když jsme odcházeli pryč. Když jsem sledovala tuto ženu jak pláče, zeptala jsem se: „Pane, co bude následovat?“ Mohla jsem cítit strach všude kolem. Zármutek, křik bolesti a atmosféra smrti byla všude. V zármutku a s lítostí jsem šla spolu s Ježíšem k další jámě. Pouze skrze Jeho sílu jsem byla schopna pokračovat. Z dálky jsem stále slyšela tu starou ženu jak volá v pokání a prosí o odpuštění. Kéž bych jen pro ni mohla udělat něco, co by jí pomohlo! Hříšníku, prosím,nečekej, až Boží Duch přestane zápasit o tvoji duši!
V další jámě byla žena na kolenou, jako by něco hledala.Její kostnatá postava byla také plná dírek. Její kosti byly průsvitné a její potrhané oblečení hořelo. Měla holou hlavu a tam, kde měla mít oči a nos, teď byly jen díry. Kolem jejích nohou hořel nepatrný oheň a v kleče se drápala po stěnách té sírové jámy ven. Oheň jí přilnul k rukám a mrtvé maso z ní opadávalo. Otřásal s ní hrozný nářek. „Ach,Pane,Pane,“ plakala, „já chci ven!“ Jak jsme ji tak sledovali, konečně se vyšplhala téměř nahoru. Myslela jsem si, že se dostane ven, když tu k ní přiběhl veliký démon s velkými křídly. Křídla se zdála navrchu zlomená a visela mu podél těla. Jeho barva byla černo hnědá a po celé jeho velké postavě byly chlupy. Měl oči posazené hluboko v hlavě a velikostí se podobal velkému medvědu grizzly. Démon se k té ženě přihnal a hrubě ji srazil zpět do ohnivé jámy. S hrůzou jsem sledovala její pád. Litovala jsem ji, chtěla jsem ji vzít do náruče a držet ji,požádat Boha, aby ji uzdravil a vzal ji odtamtud pryč.
Ježíš znal moje myšlení a řekl: „Mé dítě, soud je již stanoven,Bůh promluvil.Když byla ještě dítě, volal jsem ji, aby činila pokání a sloužila mi.Když jí bylo šestnáct let, přišel jsem k ní a řekl jí:Miluji tě,odevzdej mi svůj život a pojď, následuj mne, neboť jsem tě povolal ke zvláštnímu úkolu. - Volal jsem ji po celý její život, ale neuposlechla.Řekla: Jednoho dne ti budu sloužit, teď pro tebe ale nemám čas. Nemám čas, nemám čas, mám svůj život zábavy. Nemám čas,nemám čas ti sloužit,Ježíši. Zítra ti budu sloužit! - Zítřek ale nikdy nepřišel, protože čekala příliš dlouho.“
Tato žena volala k Ježíši: „Moje duše je vskutku v mukách. Není žádná cesta ven. Vím, že jsem chtěla svět na místo tebe, Pane. Chtěla jsem bohatství a dobrou pověst, a to jsem také získala. Mohla jsem si koupit vše, co jsem chtěla, byla jsem svým vlastním šéfem. Byla jsem ta nejkrásnější, nejlépe oblečená žena své doby. Měla jsem bohatství,dobrou pověst a prosperitu, ale zjistila jsem, že nic z toho si nemohu vzít s sebou na věčnost. Ach, Pane, peklo je hrozné! Nemám odpočinku dnem ani nocí, vždy jsem v bolesti a trápení.Pomoz mi, Pane!“
Žena pohlédla toužebně na Ježíše a řekla: „Můj drahý Pane, kdybych tě jen uposlechla! Toho budu litovat navždy.Plánovala jsem, že ti budu sloužit někdy, až budu připravená. Myslela jsem si, že tam budeš pro mne vždycky. Ale jak jsem se mýlila! Byla jsem tou nejvyhledávanější ženou pro svoji krásu. Věděla jsem, že mě Bůh volá k pokání. Po celý můj život mě k sobě táhl provázky lásky a já myslela,že mohu využít Boha tak, jak jsem využila každého. Ach, ano, Boha jsem jen využívala!Tak velice se snažil o to, abych mu sloužila, ale já jsem si celou dobu myslela, že Ho nepotřebuji. Ach, jak jsem se jen mýlila! Satan si mě začal používat, začala jsem mu sloužit víc a víc. Nakonec jsem ho milovala víc než Boha. Milovala jsem hřích a k Bohu jsem se neobrátila.Satan použil moji krásu a moje peníze, a všechny moje myšlenky se zaměřily na to, kolik moci mi může dát. I tehdy mě Bůh k sobě táhl, ale já jsem si myslela, že mám na to dost času. Ale jednoho dne, zatím co jsem jela v autě, můj řidič naboural do domu a já jsem se zabila. Pane,prosím, pusť mne ven!“ Když takto mluvila, její kostnaté ruce a paže se natahovaly k Ježíši, zatímco ji pálil oheň. Ježíš řekl:„Soud je stanoven!“ Slzy mu stékaly po tvářích, když jsme šli k další jámě.Naříkala jsem vnitřně kvůli hrůzám pekla. „Drahý Pane,“ plakala jsem,„to trápení je příliš reálné. Když duše přijde na toto místo, není zde žádná naděje, žádný život, žádná láska. Peklo je příliš reálné,není cesty ven. Musí navždy hořet v těchto plamenech.“ „Čas vypršel,“řekl Ježíš, „vrátíme se sem zítra!“
Příteli, pokud žiješ v hříchu,prosím, čiň pokání. Pokud jsi byl znovuzrozen a pak jsi se obrátil k Bohu zády, čiň pokání a navrať se k Bohu teď. Žij dobře a stůj v pravdě.Probuď se předtím, než bude příliš pozdě, a můžeš být s Bohem navěky v nebi! Ježíš znovu promluvil: „Peklo má tělo, (podobně jako člověk),ležící na zádech u prostřed země. Peklo je vytvarované podobně jako obrovské lidské tělo a má mnoho komor trápení. Pamatuj na to,abys řekla lidem na zemi, že peklo je reálné. Miliony ztracených duší jsou zde a každým dnem jich přichází víc a víc. V ten den Velkého soudu bude smrt a peklo hozeno do ohnivého jezera, a to bude druhá smrt.“
Kapitola 3 Pravá noha pekla
Od té doby, co jsem byla v pekle, nemohla jsem usnout. Každý den jsem tím žila. Když jsem zavřela oči, pak vše, co jsem viděla, bylo peklo. Moje uši se nemohly zbavit křiku těch odsouzených. Stejně jako televizní program, jsem znovu a znovu procházela těmi věcmi, jejichž svědkem jsem byla v pekle. Vždy po noci strávené v pekle jsem druhý den pracovala na tom, jak nalézt správná slova k tomu, abych tuto hroznou věc mohla přinést celému světu.
Ježíš se mi zjevil znovu a řekl: „Dnes večer půjdeme do pravé nohy pekla. Mé dítě, nestrachuj se, neboť tě miluji a jsem s tebou.“ Jeho tvář byla zarmoucena a Jeho oči byly plné veliké něhy a hluboké lásky.I když ti v pekle jsou navždy ztraceni, věděla jsem, že je stále miluje a bude je milovat navěky. „Mé dítě,“ řekl,„Bůh, náš Otec, dal každému z nás svobodnou vůli k tomu, abychom si vybrali budeme-li sloužit Bohu nebo Satanu. Bůh nestvořil peklo pro svůj lid. Peklo bylo stvořeno pro Satana a jeho anděly. Není mojí touhou, ani mého Otce, aby kdokoliv zahynul, ale Satan svádí mnohé k tomu, aby ho následovali.“ Slzy lítosti stékaly po Ježíšově tváři. Začal ke mně znovu promlouvat:„Pamatuj na moje slova v následujících dnech, kdy ti budu ukazovat peklo. Mám veškerou moc na nebi i na zemi. Někdy se ti bude zdát, že jsem tě opustil, ale není tomu tak. Také někdy budeme viděni zlými mocnostmi i ztracenými dušemi, zatím co jindy viděni nebudeme. Ať už ale jdeme kamkoli, buď v pokoji a neboj se mne následovat.“ Šli jsme společně. Následovala jsem ho v těsné blízkosti a celou cestu jsem plakala. Několik dní jsem plakala a nemohla jsem ze svých očí setřást přítomnost pekla. Nejvíc jsem plakala vnitřně. Můj duch byl velmi smutný.
Přišli jsme k pravé noze pekla. Před sebou jsem viděla suchou a spálenou cestu. Špinavý vzduch byl plný křiku a všude byl pach smrti.Zápach byl někdy tak odporný, že se mi dělalo špatně. Všude byla tma kromě světla, které vycházelo z Krista a hořících jam,které označovaly terén tak daleko, jak jsem jen mohla dohlédnout. Kolem nás procházeli démoni různých tvarů a velikostí. Na nás vrčeli, ale mezi sebou mluvili. Před námi byl velký démon, který dával příkazy těm menším. Zastavili jsme se, abychom naslouchali a Ježíš řekl: „Je také neviditelná armáda zlých sil, kterou tady nevidíme, démoni, jako jsou zlí duchové nemocí.“
„Běžte,“ řekl ten velký démon těm menším,podobným skřítkům a ďáblům. „Konejte mnoho zlých věcí. Rozvracejte domy a ničte rodiny.Svádějte slabé křesťany a dávejte jim falešné informace.Sveďte jich tolik, kolik jen můžete. Až se vrátíte, dostanete svoji odměnu.Pamatujte, musíte si dávat pozor na ty, kteří opravdu přijali Ježíše jako svého Spasitele. Oni mají moc vás vyhnat ven. Běžte teď po celé zeměkouli. Mám tam spoustu jiných a další ještě pošlu. Pamatujte,jsme služebníci knížete temnosti a mocnosti v povětří!“ Na to tyhle zlé bytosti začaly vylétávat ven z pekla. Dveře na vrchu tunelu se otvíraly a zavíraly s velkou rychlostí. Někteří také vyšli ven tím tunelem,kterým jsme přišli. Budu se snažit popsat tyto zlé bytosti.Ten, který mluvil, byl velmi veliký, velikosti urostlého medvěda grizzly, s hlavou jako netopýr a očima zapadlýma velmi hluboko do jeho chlupaté tváře.Chlupaté paže mu visely po stranách a z chlupů na tváři mu vyčnívaly tesáky. Další byl malý jako opice s velmi dlouhými pažemi a s chlupy pocelém těle. Jeho tvář byla mrňavá a měl špičatý nos. Nikde jsem na něm neviděla oči. Další měl velkou hlavu, velké uši a dlouhý ocas, zatím co další byl tak veliký jako kůň a měl hladkou kůži. Pohled na tyto démony a zlé duchy a strašný zápach, který z nich vycházel, mi zvedal žaludek.Všude, kam jsem se podívala, byli démoni a ďáblové. Ten největší z démonů, jak jsem se dověděla od Pána, dostával příkazy přímo od Satana.
Ježíš a já jsme šli po cestě, až jsme došli k další jámě.Křik bolesti, nezapomenutelného hlasu zármutku byl všude. „Můj Pane, co bude dál?“ pomyslela jsem si. Prošli jsme přímo kolem několika těchto zlých bytostí, které, jak se zdálo, nás neviděly, a zastavili jsme se u další jámy síry a ohně. V této jámě byla postava velkého muže. Uslyšela jsem ho, jak káže evangelium. S údivem jsem pohlédla na Ježíše pro odpověď,protože On vždy znal moje myšlenky. Řekl: „Když byl tento muž na zemi,tak byl kazatelem evangelia. Kdysi mluvil pravdu a sloužil mi!“ Divila jsem se tomu, co vlastně dělá v pekle. Měřil něco přes 180 cm a jeho kostra byla špinavě šedé barvy, jako náhrobní kámen. Stále na něm visely části jeho oblečení. Podivovala jsem se tomu, proč plameny nesežehly tohle potrhané a rozedrané oblečení a nespálily je.Viselo naněm spálené maso a zdálo se, jakoby jeho lebka byla v plamenech. Šel z něho příšerný zápach. Viděla jsem, jak tento muž předpažil, jako by držel knihu a z této imaginární knihy začal číst Písmo. Znovu jsem si vzpomněla na to, co řekl Ježíš: „V pekle máš všechny smysly při sobě a jsou zde mnohem silnější.“ Ten muž četl Písmo svaté a já měla za to, že to nebylo zrovna špatné. Ježíš řekl tomu muži s velkou láskou v hlase:„Pokoj, utiš se!“ Na to ten muž okamžitě přestal a pomalu se otáčel, aby pohleděl na Ježíše. Viděla jsem tuto mužskou duši uvnitř té kostlivé postavy. Řekl Pánu: „Pane, teď už budu kázat pravdu všem lidem. Teď jsem, Pane, připraven jít a říct lidem o tomto místě.Vím, že když jsem byl na zemi, nevěřil jsem v peklo ani tomu, že přijdeš znovu. Lidé tomu chtěli věřit , a já jsem dělal kompromis s pravdou.Vím, že jsem neměl rád rozdílnou rasu nebo barvu kůže a způsobil jsem,že spousta lidí od Tebe odpadla. Udělal jsem si svoje vlastní pravidla o nebi a o tom, co je správné a co špatné. Vím, že jsem mnohé svedl, a způsobil jsem, že mnoho lidí zakoplo o Tvé Svaté Slovo, a bral jsem peníze od chudých .Ale, Pane, pusť mě ven a budu dělat to, co je správné. Už nebudu brát peníze ze shromáždění. Už jsem činil pokání.Budu milovat lidi každé národnosti a barvy.“
Ježíš řekl: „Nejenom, že jsi převrátil a špatně vykládal Svaté Slovo Boží, ale lhal jsi o tom, že neznáš pravdu. Potěšení (radovánky) života ti bylo důležitější než pravda. Já sám jsem tě navštívil a snažil jsem se obrátit tě správným směrem, ale nechtěl jsi poslechnout.Šel jsi svou vlastní cestou a zlo bylo tvým pánem. Znal jsi pravdu, ale nečinil jsi pokání ani jsi se neobrátil ke mně zpět. Já jsem tam byl po celou tu dobu. Čekal jsem na tebe. Chtěl jsem, abys činil pokání, ale neučinil jsi tak. A teď už je soud stanoven.“
Na tváři Ježíše byl soucit. Věděla jsem, že kdyby tento muž naslouchal volání Spasitele, tak by tady teď nebyl. Ach, lidé,prosím,naslouchejte! Ježíš znovu promluvil k tomu odpadlíkovi: „Měl jsi mluvit pravdu a obrátil bys mnohé k spravedlnosti Božím Slovem, které říká, že všichni nevěřící budou mít svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou.Znal jsi cestu kříže. Znal jsi cestu spravedlnosti. Věděl jsi,že máš mluvit pravdu, ale Satan naplnil tvé srdce lží a začal jsi hřešit. Měl jsi činit pokání s upřímností, a ne jen tak napůl. Moje Slovo je pravda. A to Slovo nelže. A teď je už pozdě, příliš pozdě!“Na to tento muž hrozil pěstí na Ježíše a proklel ho. Se zármutkem jsme odcházeli k další jámě. Odpadlý kazatel se stále na Ježíše zlobil a proklínal ho.
Když jsme procházeli mezi děrami ohně, ruce ztracených se natahovaly k Ježíši a prosebným hlasem k němu volali o milost.Jejich kosti byly šedočerné od pálení, žádné živé maso, ani krev, ani orgány,pouze smrt a umírání. Uvnitř sebe jsem volala: „Ach, země, čiň pokání.Jestliže nebudeš, pak přijdeš na toto místo. Zastav se dříve,než bude příliš pozdě!“
Zastavili jsme se u další jámy. Nad všemi jsem cítila velkou lítost a takový zármutek, že jsem byla fyzicky slabá a stěží jsem mohla stát na nohou. Velký vzlykot mnou otřásal. „Ježíši,velmi se uvnitř trápím,“ řekla jsem. Z jámy promluvil k Ježíši ženský hlas. Stála uprostřed plamenů, které pokrývaly celé její tělo. Její kosti byly plné červů a mrtvého masa. Pozvedla své ruce k Ježíši s nářkem: „Pane, pusť mne odsud ven! Teď Ti dám svoje srdce, Ježíši. Budu jiným svědčit o Tvém odpuštění, budu svědčit o Tobě. Prosím Tě, prosím,pusť mne ven!“Ježíš řekl: „Moje Slovo je pravda a to Slovo prohlašuje,že všichni musí činit pokání a odvrátit se od svých hříchů a musí mne požádat,abych přišel do jejich životů, aby unikli tomuto místu. Skrze Moji krev je odpuštění hříchů. Já jsem věrný a spravedlivý, a odpustím všem těm,kteří ke mně přijdou. Nevyženu je ven.“ Obrátil se, pohleděl na ženu a řekl: „Pokud bys mne uposlechla, přišla ke mně a kála se,Já bych ti odpustil.“ Žena se zeptala: „Pane, je odsud nějaká cesta ven?“Ježíš promluvil velmi něžně: „Ženo, bylo ti dáno mnoho příležitostí k pokání, ale ty jsi zatvrdila své srdce a nekála ses. A věděla jsi, že moje Slovo říká, že všechny nevěstky budou mít svůj díl v jezeře ohně.“
Ježíš se ke mně otočil a řekl: „Tato žena měla hříšný poměr s mnoha muži a způsobila rozpad mnoha rodin. Přes to všechno jsem ji stále miloval. Nepřišel jsem k ní s odsouzením, ale se spasením.Posílal jsem k ní mnoho svých služebníků, aby činila pokání ze svých zlých cest, ale neučinila tak. Když byla mladá žena, volal jsem ji, ale ona pokračovala v konání zla. Napáchala mnoho zlého, a přece jsem jí chtěl odpustit, pokud by přišla ke Mně. Satan do ní vstoupil a ona hořkla stále více a druhým neodpouštěla. Chodila do církve jen proto,aby získala muže. Když je našla, svedla je. Kdyby jen přišla ke Mně,všechny její hříchy by byly očištěny Mou krví. Jednou částí Mi chtěla sloužit, ale nemůžete sloužit Bohu a Satanu najednou. Každý člověk se musí sám rozhodnout, komu bude sloužit.“
Třásla jsem se od hlavy k patě kvůli těm hrůzám pekla. Plakala jsem: „Pane, dej mi sílu jít dál!“ Ježíš mi řekl: „Pokoj, utiš se!“„Pomoz mi, Pane,“ plakala jsem. „Satan nechce, abychom se dověděli pravdu o pekle. Ani v těch nejdivočejších snech bych si nikdy nedokázala představit, že by peklo mohlo být tak hrozné. Drahý Ježíši,skončí tohle někdy?“ „Mé dítě,“odpověděl mi Ježíš, „pouze Otec ví, kdy přijde konec.“ Potom ke mně znovu promluvil: „Pokoj, upokoj se!“ Velká síla na mne sestoupila s těmito slovy.
Pokračovali jsme v cestě kolem těchto jam. Každou osobu, která vnich byla, jsem chtěla vytáhnout z jámy ohně a položit k nohám Ježíše.Velmi jsem uvnitř plakala. Myslela jsem si pro sebe, že nikdy nechci,aby se moje děti dostaly na toto místo. Nakonec se ke mně Ježíš otočil a tiše řekl: „Mé dítě, teď půjdeme k tobě domů. Zítra večer se vrátíme do této části pekla.“
I když jsem byla doma, stále jsem plakala. Během dne se mi promítaly hrůzy pekla a utrpení všech těch lidí, kteří tam jsou.Každému, koho jsem toho dne potkala, jsem řekla o pekle. Řekla jsem jim, že utrpení pekla je mimo lidské chápání. Vy,kteří čtete tuto knihu, prosím vás, velmi naléhavě vás prosím, čiňte pokání ze svých hříchů. Volejte k Ježíši a požádejte ho, ať vás spasí.Volejte k němu ještě dnes! Nečekejte na zítřek, zítřek nemusí přijít! Čas běží velmi rychle. Padněte na kolena a buďte očištěni od vašich hříchů. Chovejte se dobře jeden k druhému. Kvůli Ježíši buďte k sobě milí, a jeden druhému odpouštějte. Pokud se na někoho hněváte, odpusťte mu. Hněv nestojí za to, abyste kvůli němu šli do pekla. Odpouštějte tak,jak Kristus odpustil vám. Ježíš je schopen nás podpírat, pokud máme srdce hotové k pokání a necháme-li Jeho krev, aby nás obmyla od každého hříchu. Milujte své děti a milujte své bližní jako sebe sami.Čiňte pokání, a budete spaseni!
Více jam
Další noc jsme šli spolu s Ježíšem znovu do pravé nohy pekla. Znovu jsem viděla, jakou lásku má Ježíš k těm duším, které jsou ztracené v pekle. A cítila jsem jeho lásku ke mně a k celému světu. „Dítě,“ řekl mi, „není vůle Otce, aby kdokoli zahynul. Satan mnohé podvádí a oni ho následují.Ale Bůh je odpouštějící, On je Bohem lásky. Kdyby jen tito lidé opravdově přišli k Otci a činili pokání, On by jim odpustil.“Veliká něha pokrývala tvář Ježíše při těchto slovech.
Znovu jsme procházeli kolem ohnivých děr s lidmi v trápení, jak už jsem to popsala. Můj Pane,můj Pane, takové hrůzy!, myslela jsem si.Šli jsme dál a dál kolem mnoha hořících duší. Všude po cestě se hořící ruce natahovaly k Ježíši. Tam,kde mělo být tělo, byly jen kosti, šedá hmota s hořícím a zkaženým masem visícím v cárech. Uvnitř každé kostry byla špinavě šedá mlhovitá duše. Z jejich křiku se dalo poznat, že tento oheň cítily, i červy, bolest a beznaděj. A jejich volání naplnilo moji duši zármutkem tak velikým, že se to nedá popsat. Kdyby jen ti lidé naslouchali, myslela jsem si, vůbec by tady nemuseli být. Věděla jsem, že ztracení v pekle měli všechny své smysly. Pamatovali si na vše, co jim kdy bylo řečeno. Věděli, že pro ně není cesty ven z těchto plamenů a že jsou ztraceni navěky. A přece, beznaděje, stále doufali,když volali k Ježíši o milost.
Zastavili jsme se u další jámy. Vypadala naprosto stejně jako všechny ostatní. Uvnitř byla postava ženy, což jsem poznala podle hlasu. Volala k Ježíši o vysvobození z plamenů. Ježíš pohleděl na ženu s láskou a řekl: „Když jsi byla na zemi, volal jsem tě, abys ke mně přišla. Prosil jsem tě, abys své srdce dala se mnou do pořádku předtím,než bude příliš pozdě.Navštívil jsem tě mnohokrát v půlnoční hodině,abych ti řekl o své lásce. Přemlouval jsem tě, miloval jsem tě,přitahoval jsem tě svým Duchem. Řekla jsi: Ano, Pane, budu tě následovat - svými rty jsi řekla,že mě miluješ, ale tvoje srdce to tak nemyslelo. Věděl jsem, kde je tvoje srdce. Často jsem ti posílal své služebníky, aby ti řekli o pokání z hříchů a abys přišla ke mně, ale ty jsi nenaslouchala. Chtěl jsem tě použít, abys sloužila druhým, aby jsi pomohla ostatním Mne nalézt. Ale ty jsi chtěla svět a ne Mě. Volal jsem tě, ale ty jsi Mne neposlouchala a nečinila pokání ze svých hříchů.“
Žena řekla Ježíši: „Vzpomeň si,Pane, jak jsem chodila do shromáždění a byla jsem dobrou ženou.Připojila jsem se k církvi, byla jsem členkou Tvé církve. Věděla jsem,že mě povoláváš ke službě, věděla jsem, že musím uposlechnout to volání za každou cenu a také jsem tak učinila.“ Ježíš řekl: „Ženo, stále jsi plná lži a hříchu. Volal jsem tě, ale ty jsi Mne neuposlechla. Pravda,byla jsi členkou církve, ale to tě do nebe nedostane. Tvoje hříchy byly mnohé a pokání jsi nečinila.Způsobila jsi, že mnozí zakopli o moje Slovo. Neodpouštěla jsi druhým,když tě zranili. Předstírala jsi, že Mi sloužíš a miluješ Mě, když jsi byla s křesťany, ale když jsi byla od nich pryč, tak jsi lhala, šidila a kradla. Naslouchala jsi svůdným duchům a užívala jsi svého dvojakého života. Věděla jsi o té přímé a úzké cestě. A také jsi měla dvojí jazyk. Mluvila jsi o svých bratrech a sestrách v Kristu. Soudila jsi je, myslela jsi, že jsi svatější než oni,zatím co ve tvém vlastním srdci byl veliký hřích. Soudila jsi vnějšek člověka a neuvážila jsi, že mnozí jsou ještě děti ve víře. Byla jsi velmi bezcitná. Neuposlechla jsi mého sladkého Ducha slitování. Ano,říkala jsi, že mne miluješ,svými rty, ale tvoje srdce bylo ode mne daleko. Znala jsi cesty Páně,rozuměla jim, ale zahrávala jsi si s Bohem.Bůh však ví všechno. Kdyby jsi Mu upřímně sloužila, nebyla by jsi dnes tady.Nemůžeš sloužit zároveň Bohu i Satanu.“ Ježíš se ke mně otočil a řekl:„Mnozí se v posledních dnech odchýlí od víry a budou naslouchat klamným duchům a sloužit hříchu.Vyjděte z jejich středu a oddělte se od nich.Nechoďte s nimi!“ Když jsme odcházeli, ta žena začala Ježíši nadávat a proklínat ho. Vztekle za ním křičela. Šli jsme dál. Cítila jsem velkou slabost.
V další jámě byla opět postava kostry. Mohla jsem cítit zápach smrti ještě předtím, než jsme k ní došli. Tato kostra vypadala stejně jako ty ostatní. Přemýšlela jsem, co dělala tato duše, že je ztracená a v beznaději, s žádnou budoucností, kromě věčnosti na tomto hrozném místě. Když jsem uslyšela její pláč v mukách, rozplakala jsem se také.Naslouchala jsem, když tato žena mluvila k Ježíši z ohnivé jámy.Citovala Slovo Boží. „Drahý Pane, co ona tady dělá?“ zeptala jsem se.„Poslouchej,“ řekl Ježíš. Žena řekla: „Ježíš je ta Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Něho. Ježíš je světlo světa.Pojďte k Ježíši, a On vás zachrání.“ Když mluvila, tak mnoho ztracených duší kolem ní naslouchalo. Někteří ji proklínali, jiní jí říkali, aby přestala. Někteří říkali: „Je opravdu ještě naděje?“ nebo „Pomoz nám,Ježíši!“ Veliký křik zármutku naplňoval ovzduší. Nechápala jsem, co se to děje. Nechápala jsem, proč tato žena káže evangelium na tomto místě.Pán znal moje myšlení. Řekl: „Dítě, povolal jsem tuto ženu ve věku třiceti let, aby kázala moje Slovo a byla svědkem evangelia.Povolávám různé lidi pro různé úkoly v mém těle. Ale když muž nebo žena,chlapec nebo děvče nechce mého Ducha, potom Já odejdu. Ona odpovídala na Moje volání po mnoho let a rostla v známosti Páně. Naučila se znát Můj hlas a vykonala pro Mne mnoho dobrých skutků. Studovala Slovo Boží.Často se modlila a spousta jejích modliteb byla vyslyšena. Učila mnohé lidi cestě svatosti. Byla věrná ve svém domě. Uběhly roky, až jednoho dne zjistila, že její manžel má poměr s jinou ženou. A když ji žádalo odpuštění, zahořkla a neodpustila mu. Pravda, její manžel jí ublížil a spáchal velmi vážný hřích, ale tato žena znala Moje Slovo. Věděla,jak má odpustit a že z každého pokušení je cesta ven. Její manžel ji žádal o odpuštění, ale ona mu neodpustila. Místo toho se v ní zakořenil hněv.Neobrátila se s tím na mne. Hněv uvnitř ní rostl a ona hořkla každým dnem stále více.Řekla mi: „Tady jsem, sloužím cele Bohu, a můj manžel si běhá s jinou ženou! Myslíš si, že je to správné?“ Odpověděl jsem: „Ne, není to správné. Ale on k tobě přišel, činil pokání a řekl,že už to nikdy neudělá. Dcero, podívej se dovnitř sebe, a uvidíš, že ty sama jsi tohle zavinila.“ „Já ne, Pane,“ odpověděla, „já jsem ta, která je svatá, a on je ten hříšný.“ Nechtěla mě poslouchat. Čas běžel dál a přestala se ke mně modlit a číst Bibli. Nahněvala se nejen na svého muže, ale i na ty,kteří byli kolem ní. Citovala Písmo, ale neodpustila manželovi.Neposlouchala Mě. Její srdce velmi zahořklo a dovnitř vstoupil veliký hřích. V jejím srdci rostla vražda, tam, kde kdysi byla láska. Až jednoho dne ve svém hněvu zavraždila svého muže i tu ženu.Satan potom převzal nad ní kontrolu a ona spáchala sebevraždu.“
Pohleděla jsem na tu ženu, která se zřekla Krista a odsoudila svoji duši navždy plamenům a bolesti. Poslouchala jsem, když volala k Ježíši: „Pane, teď odpustím. Pane, pusť mne ven, teď tě poslechnu.Vidíš, Pane, kážu teď Tvoje Slovo. Za hodinu přijdou démoni a vezmou mě pryč, abych byla mučena ještě víc. Hodiny mě budou mučit. Protože jsem kázala tvé Slovo,jsou má muka ještě horší. Prosím, Pane, naléhavě Tě prosím, pusť mě ven!“ Plakala jsem spolu s touto ženou a požádala jsem Pána, aby mě ochraňoval od jakékoliv hořkosti srdce. „Nedopusť, Pane Ježíši, aby domého srdce vešla nenávist!“ řekla jsem. „Pojď,pokračujme,“ řekl Ježíš.
V další jámě byla v postavě kostry duše muže, který volal: „Pane,pomoz mi pochopit, proč jsem tady!“ Ježíš řekl: „Pokoj, upokoj se. Ty víš, proč jsi tady.“ „Pusť mne ven a už budu dobrý,“ prosil tento muž.Pán mu řekl: „I když jsi v pekle, stále lžeš.“ Ježíš se ke mně otočil a řekl:„Tomuto muži bylo 23 let, když sem přišel. Neposlouchal Moje evangelium.Mnohokrát slyšel Moje Slovo a často byl v Mém domě.Přitahoval jsem ho svým Duchem ke spasení, ale on chtěl svět a jeho žádosti. Rád se opíjel a Mému volání nevěnoval pozornost. Byl vychován v církvi, ale neodevzdal se Mi. Říkal: Jednoho dne ti dám svůj život,Ježíši. Ale ten den nikdy nepřišel. Jednoho večera, po večírku, se stal účastníkem autonehody a zabil se. Satan ho svedl až do samého konce.Byl zabit okamžitě spolu s ostatními. Práce Satana je zabít, ukrást a zničit. Kéž by jen tento mladý muž poslechl! Není vůle Otce, aby kdokoli zahynul. Satan chtěl duši tohoto muže a zničil ji skrze nedbalost, hřích a silné pití. Mnoho domovů a životů je každým rokem zničeno kvůli alkoholu.“
Kdyby jen lidé viděli, že žádosti a touhy světa jsou jen dočasné! Pokud přijdeš k Pánu Ježíši, On tě vysvobodí i z těžkého pití. Volej k Ježíši a On tě vyslyší a pomůže ti. Bude tvým přítelem. Pamatuj, že On tě miluje a On také má moc odpustit ti tvé hříchy. Křesťané, kteří žijete v manželství,Ježíš vás varuje, abyste nepáchali cizoložství. A netoužili po někom jiném opačného pohlaví, protože cizoložství může být ve vašem srdci, i když ho nespácháte. Mladí lidé, zůstaňte daleko od drog a sexuálních hříchů. Ale pokud jste zhřešili, Bůh vám odpustí,budete-li činit pokání. Volejte k Němu právě teď, dokud je ještě čas.Najděte silné dospělé křesťany a požádejte je, jestli by jste si s nimi mohli promluvit o vašich problémech. Budete rádi, že jste si na to udělali čas teď v tomto světě, dříve než by bylo příliš pozdě. Satan přichází jako anděl světla, aby svedl svět. Není divu, že hříchy tohoto světa připadaly žádostivé tomuto mladému muži, a to i když znal Boží Svaté Slovo. Ještě jedna párty, myslel si, Ježíš to pochopí! Ale smrt nemá žádnou milost.Čekal příliš dlouho. Pohleděla jsem na duši tohoto muže a vzpomněla jsem si na svoje vlastní děti. „Ach, Bože, kéž Ti slouží!“ Vím, že mnozí z vás, kteří čtete tyto řádky, máte své milované, možná děti, a nechcete,aby šli do pekla. Řekněte jim o Ježíši dříve, než bude příliš pozdě.Řekněte jim, aby činili pokání ze svých hříchů a že Bůh jim odpustí a učiní je svatými. Křik tohoto muže ve mně dozníval ještě po mnoho dní.Nikdy nezapomenu na jeho volání lítosti. Pamatuji si, že na něm vyselo maso a hořelo v plamenech.Nemohu zapomenout na to rozkládající se maso,na pach smrti, prázdné oční důlky, špinavě šedou duši a červy, kteří lezli skrze kosti; na postavu toho mladého muže, jak zvedá svoje paže k Ježíši s prosbou,zatím co jsme odcházeli.
„Drahý Pane,“ modlila jsem se, „dej mi sílu pokračovat.“ Mezi voláním mrtvých jsem zaslechla ženský hlas, jak křičí v zoufalství.Brzy jsme přišli k jámě, kde byla tato žena. Prosila celou svou duší Ježíše, aby ji odtud vzal pryč. „Pane,“řekla, „copak už tady nejsem dostatečně dlouho? Moje trápení je větší než mohu snést. Prosím, Pane,vezmi mě ven!“ Vzlykot otřásal její postavou a v jejím hlase byla veliká bolest. Věděla jsem, že velmi trpí.Ježíš k ní promluvil: „Když jsi byla na zemi, volal jsem
tě, abys přišla ke mně. Prosil jsem tě, abys dala své srdce do pořádku se mnou,aby jsi odpustila ostatním, aby jsi konala dobro a držela od hříchu.Dokonce jsem tě navštěvoval v půlnoční hodině a přitahoval jsem tě svým Duchem znovu a znovu. Svými rty jsi říkala, že Mě miluješ, ale tvoje srdce bylo ode Mne daleko. Copak jsi nevěděla, že před Bohem nemůžeš nic skrýt? Oklamávala jsi jiné, ale nemohla jsi oklamat Mne. Stále jsem ti posílal ostatní, aby ti řekli, že máš činit pokání, ale ty jsi neposlouchala. Nechtěla jsi slyšet, nechtěla jsi vidět a v hněvu jsi je posílala pryč. Dal jsem tě na takové místo, abys slyšela moje Slovo, ale ty jsi mi nedala svoje srdce. Nelitovala jsi,ani ses nestyděla za to,co jsi konala. Zatvrdila jsi své srdce a odvrátila jsi se ode Mne. Teď jsi ztracená a navždy zničená. Měla jsi Mne poslechnout.“ Nato pohleděla na Ježíše a začala klít a proklínat Boha.Pocítila jsem přítomnost zlých duchů a věděla jsem, že jsou to oni, kdo klejí a proklínají. Jak smutné je být navždy ztracen v pekle! Vzepřete se ďáblu, pokud ještě máte čas,a on od vás uteče. Ježíš řekl: „Svět a vše, co je v něm, pomine, ale Moje slova nikdy nepominou.“
Další noc jsme šli spolu s Ježíšem znovu do pravé nohy pekla. Znovu jsem viděla, jakou lásku má Ježíš k těm duším, které jsou ztracené v pekle. A cítila jsem jeho lásku ke mně a k celému světu. „Dítě,“ řekl mi, „není vůle Otce, aby kdokoli zahynul. Satan mnohé podvádí a oni ho následují.Ale Bůh je odpouštějící, On je Bohem lásky. Kdyby jen tito lidé opravdově přišli k Otci a činili pokání, On by jim odpustil.“Veliká něha pokrývala tvář Ježíše při těchto slovech.
Znovu jsme procházeli kolem ohnivých děr s lidmi v trápení, jak už jsem to popsala. Můj Pane,můj Pane, takové hrůzy!, myslela jsem si.Šli jsme dál a dál kolem mnoha hořících duší. Všude po cestě se hořící ruce natahovaly k Ježíši. Tam,kde mělo být tělo, byly jen kosti, šedá hmota s hořícím a zkaženým masem visícím v cárech. Uvnitř každé kostry byla špinavě šedá mlhovitá duše. Z jejich křiku se dalo poznat, že tento oheň cítily, i červy, bolest a beznaděj. A jejich volání naplnilo moji duši zármutkem tak velikým, že se to nedá popsat. Kdyby jen ti lidé naslouchali, myslela jsem si, vůbec by tady nemuseli být. Věděla jsem, že ztracení v pekle měli všechny své smysly. Pamatovali si na vše, co jim kdy bylo řečeno. Věděli, že pro ně není cesty ven z těchto plamenů a že jsou ztraceni navěky. A přece, beznaděje, stále doufali,když volali k Ježíši o milost.
Zastavili jsme se u další jámy. Vypadala naprosto stejně jako všechny ostatní. Uvnitř byla postava ženy, což jsem poznala podle hlasu. Volala k Ježíši o vysvobození z plamenů. Ježíš pohleděl na ženu s láskou a řekl: „Když jsi byla na zemi, volal jsem tě, abys ke mně přišla. Prosil jsem tě, abys své srdce dala se mnou do pořádku předtím,než bude příliš pozdě.Navštívil jsem tě mnohokrát v půlnoční hodině,abych ti řekl o své lásce. Přemlouval jsem tě, miloval jsem tě,přitahoval jsem tě svým Duchem. Řekla jsi: Ano, Pane, budu tě následovat - svými rty jsi řekla,že mě miluješ, ale tvoje srdce to tak nemyslelo. Věděl jsem, kde je tvoje srdce. Často jsem ti posílal své služebníky, aby ti řekli o pokání z hříchů a abys přišla ke mně, ale ty jsi nenaslouchala. Chtěl jsem tě použít, abys sloužila druhým, aby jsi pomohla ostatním Mne nalézt. Ale ty jsi chtěla svět a ne Mě. Volal jsem tě, ale ty jsi Mne neposlouchala a nečinila pokání ze svých hříchů.“
Žena řekla Ježíši: „Vzpomeň si,Pane, jak jsem chodila do shromáždění a byla jsem dobrou ženou.Připojila jsem se k církvi, byla jsem členkou Tvé církve. Věděla jsem,že mě povoláváš ke službě, věděla jsem, že musím uposlechnout to volání za každou cenu a také jsem tak učinila.“ Ježíš řekl: „Ženo, stále jsi plná lži a hříchu. Volal jsem tě, ale ty jsi Mne neuposlechla. Pravda,byla jsi členkou církve, ale to tě do nebe nedostane. Tvoje hříchy byly mnohé a pokání jsi nečinila.Způsobila jsi, že mnozí zakopli o moje Slovo. Neodpouštěla jsi druhým,když tě zranili. Předstírala jsi, že Mi sloužíš a miluješ Mě, když jsi byla s křesťany, ale když jsi byla od nich pryč, tak jsi lhala, šidila a kradla. Naslouchala jsi svůdným duchům a užívala jsi svého dvojakého života. Věděla jsi o té přímé a úzké cestě. A také jsi měla dvojí jazyk. Mluvila jsi o svých bratrech a sestrách v Kristu. Soudila jsi je, myslela jsi, že jsi svatější než oni,zatím co ve tvém vlastním srdci byl veliký hřích. Soudila jsi vnějšek člověka a neuvážila jsi, že mnozí jsou ještě děti ve víře. Byla jsi velmi bezcitná. Neuposlechla jsi mého sladkého Ducha slitování. Ano,říkala jsi, že mne miluješ,svými rty, ale tvoje srdce bylo ode mne daleko. Znala jsi cesty Páně,rozuměla jim, ale zahrávala jsi si s Bohem.Bůh však ví všechno. Kdyby jsi Mu upřímně sloužila, nebyla by jsi dnes tady.Nemůžeš sloužit zároveň Bohu i Satanu.“ Ježíš se ke mně otočil a řekl:„Mnozí se v posledních dnech odchýlí od víry a budou naslouchat klamným duchům a sloužit hříchu.Vyjděte z jejich středu a oddělte se od nich.Nechoďte s nimi!“ Když jsme odcházeli, ta žena začala Ježíši nadávat a proklínat ho. Vztekle za ním křičela. Šli jsme dál. Cítila jsem velkou slabost.
V další jámě byla opět postava kostry. Mohla jsem cítit zápach smrti ještě předtím, než jsme k ní došli. Tato kostra vypadala stejně jako ty ostatní. Přemýšlela jsem, co dělala tato duše, že je ztracená a v beznaději, s žádnou budoucností, kromě věčnosti na tomto hrozném místě. Když jsem uslyšela její pláč v mukách, rozplakala jsem se také.Naslouchala jsem, když tato žena mluvila k Ježíši z ohnivé jámy.Citovala Slovo Boží. „Drahý Pane, co ona tady dělá?“ zeptala jsem se.„Poslouchej,“ řekl Ježíš. Žena řekla: „Ježíš je ta Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Něho. Ježíš je světlo světa.Pojďte k Ježíši, a On vás zachrání.“ Když mluvila, tak mnoho ztracených duší kolem ní naslouchalo. Někteří ji proklínali, jiní jí říkali, aby přestala. Někteří říkali: „Je opravdu ještě naděje?“ nebo „Pomoz nám,Ježíši!“ Veliký křik zármutku naplňoval ovzduší. Nechápala jsem, co se to děje. Nechápala jsem, proč tato žena káže evangelium na tomto místě.Pán znal moje myšlení. Řekl: „Dítě, povolal jsem tuto ženu ve věku třiceti let, aby kázala moje Slovo a byla svědkem evangelia.Povolávám různé lidi pro různé úkoly v mém těle. Ale když muž nebo žena,chlapec nebo děvče nechce mého Ducha, potom Já odejdu. Ona odpovídala na Moje volání po mnoho let a rostla v známosti Páně. Naučila se znát Můj hlas a vykonala pro Mne mnoho dobrých skutků. Studovala Slovo Boží.Často se modlila a spousta jejích modliteb byla vyslyšena. Učila mnohé lidi cestě svatosti. Byla věrná ve svém domě. Uběhly roky, až jednoho dne zjistila, že její manžel má poměr s jinou ženou. A když ji žádalo odpuštění, zahořkla a neodpustila mu. Pravda, její manžel jí ublížil a spáchal velmi vážný hřích, ale tato žena znala Moje Slovo. Věděla,jak má odpustit a že z každého pokušení je cesta ven. Její manžel ji žádal o odpuštění, ale ona mu neodpustila. Místo toho se v ní zakořenil hněv.Neobrátila se s tím na mne. Hněv uvnitř ní rostl a ona hořkla každým dnem stále více.Řekla mi: „Tady jsem, sloužím cele Bohu, a můj manžel si běhá s jinou ženou! Myslíš si, že je to správné?“ Odpověděl jsem: „Ne, není to správné. Ale on k tobě přišel, činil pokání a řekl,že už to nikdy neudělá. Dcero, podívej se dovnitř sebe, a uvidíš, že ty sama jsi tohle zavinila.“ „Já ne, Pane,“ odpověděla, „já jsem ta, která je svatá, a on je ten hříšný.“ Nechtěla mě poslouchat. Čas běžel dál a přestala se ke mně modlit a číst Bibli. Nahněvala se nejen na svého muže, ale i na ty,kteří byli kolem ní. Citovala Písmo, ale neodpustila manželovi.Neposlouchala Mě. Její srdce velmi zahořklo a dovnitř vstoupil veliký hřích. V jejím srdci rostla vražda, tam, kde kdysi byla láska. Až jednoho dne ve svém hněvu zavraždila svého muže i tu ženu.Satan potom převzal nad ní kontrolu a ona spáchala sebevraždu.“
Pohleděla jsem na tu ženu, která se zřekla Krista a odsoudila svoji duši navždy plamenům a bolesti. Poslouchala jsem, když volala k Ježíši: „Pane, teď odpustím. Pane, pusť mne ven, teď tě poslechnu.Vidíš, Pane, kážu teď Tvoje Slovo. Za hodinu přijdou démoni a vezmou mě pryč, abych byla mučena ještě víc. Hodiny mě budou mučit. Protože jsem kázala tvé Slovo,jsou má muka ještě horší. Prosím, Pane, naléhavě Tě prosím, pusť mě ven!“ Plakala jsem spolu s touto ženou a požádala jsem Pána, aby mě ochraňoval od jakékoliv hořkosti srdce. „Nedopusť, Pane Ježíši, aby domého srdce vešla nenávist!“ řekla jsem. „Pojď,pokračujme,“ řekl Ježíš.
V další jámě byla v postavě kostry duše muže, který volal: „Pane,pomoz mi pochopit, proč jsem tady!“ Ježíš řekl: „Pokoj, upokoj se. Ty víš, proč jsi tady.“ „Pusť mne ven a už budu dobrý,“ prosil tento muž.Pán mu řekl: „I když jsi v pekle, stále lžeš.“ Ježíš se ke mně otočil a řekl:„Tomuto muži bylo 23 let, když sem přišel. Neposlouchal Moje evangelium.Mnohokrát slyšel Moje Slovo a často byl v Mém domě.Přitahoval jsem ho svým Duchem ke spasení, ale on chtěl svět a jeho žádosti. Rád se opíjel a Mému volání nevěnoval pozornost. Byl vychován v církvi, ale neodevzdal se Mi. Říkal: Jednoho dne ti dám svůj život,Ježíši. Ale ten den nikdy nepřišel. Jednoho večera, po večírku, se stal účastníkem autonehody a zabil se. Satan ho svedl až do samého konce.Byl zabit okamžitě spolu s ostatními. Práce Satana je zabít, ukrást a zničit. Kéž by jen tento mladý muž poslechl! Není vůle Otce, aby kdokoli zahynul. Satan chtěl duši tohoto muže a zničil ji skrze nedbalost, hřích a silné pití. Mnoho domovů a životů je každým rokem zničeno kvůli alkoholu.“
Kdyby jen lidé viděli, že žádosti a touhy světa jsou jen dočasné! Pokud přijdeš k Pánu Ježíši, On tě vysvobodí i z těžkého pití. Volej k Ježíši a On tě vyslyší a pomůže ti. Bude tvým přítelem. Pamatuj, že On tě miluje a On také má moc odpustit ti tvé hříchy. Křesťané, kteří žijete v manželství,Ježíš vás varuje, abyste nepáchali cizoložství. A netoužili po někom jiném opačného pohlaví, protože cizoložství může být ve vašem srdci, i když ho nespácháte. Mladí lidé, zůstaňte daleko od drog a sexuálních hříchů. Ale pokud jste zhřešili, Bůh vám odpustí,budete-li činit pokání. Volejte k Němu právě teď, dokud je ještě čas.Najděte silné dospělé křesťany a požádejte je, jestli by jste si s nimi mohli promluvit o vašich problémech. Budete rádi, že jste si na to udělali čas teď v tomto světě, dříve než by bylo příliš pozdě. Satan přichází jako anděl světla, aby svedl svět. Není divu, že hříchy tohoto světa připadaly žádostivé tomuto mladému muži, a to i když znal Boží Svaté Slovo. Ještě jedna párty, myslel si, Ježíš to pochopí! Ale smrt nemá žádnou milost.Čekal příliš dlouho. Pohleděla jsem na duši tohoto muže a vzpomněla jsem si na svoje vlastní děti. „Ach, Bože, kéž Ti slouží!“ Vím, že mnozí z vás, kteří čtete tyto řádky, máte své milované, možná děti, a nechcete,aby šli do pekla. Řekněte jim o Ježíši dříve, než bude příliš pozdě.Řekněte jim, aby činili pokání ze svých hříchů a že Bůh jim odpustí a učiní je svatými. Křik tohoto muže ve mně dozníval ještě po mnoho dní.Nikdy nezapomenu na jeho volání lítosti. Pamatuji si, že na něm vyselo maso a hořelo v plamenech.Nemohu zapomenout na to rozkládající se maso,na pach smrti, prázdné oční důlky, špinavě šedou duši a červy, kteří lezli skrze kosti; na postavu toho mladého muže, jak zvedá svoje paže k Ježíši s prosbou,zatím co jsme odcházeli.
„Drahý Pane,“ modlila jsem se, „dej mi sílu pokračovat.“ Mezi voláním mrtvých jsem zaslechla ženský hlas, jak křičí v zoufalství.Brzy jsme přišli k jámě, kde byla tato žena. Prosila celou svou duší Ježíše, aby ji odtud vzal pryč. „Pane,“řekla, „copak už tady nejsem dostatečně dlouho? Moje trápení je větší než mohu snést. Prosím, Pane,vezmi mě ven!“ Vzlykot otřásal její postavou a v jejím hlase byla veliká bolest. Věděla jsem, že velmi trpí.Ježíš k ní promluvil: „Když jsi byla na zemi, volal jsem
tě, abys přišla ke mně. Prosil jsem tě, abys dala své srdce do pořádku se mnou,aby jsi odpustila ostatním, aby jsi konala dobro a držela od hříchu.Dokonce jsem tě navštěvoval v půlnoční hodině a přitahoval jsem tě svým Duchem znovu a znovu. Svými rty jsi říkala, že Mě miluješ, ale tvoje srdce bylo ode Mne daleko. Copak jsi nevěděla, že před Bohem nemůžeš nic skrýt? Oklamávala jsi jiné, ale nemohla jsi oklamat Mne. Stále jsem ti posílal ostatní, aby ti řekli, že máš činit pokání, ale ty jsi neposlouchala. Nechtěla jsi slyšet, nechtěla jsi vidět a v hněvu jsi je posílala pryč. Dal jsem tě na takové místo, abys slyšela moje Slovo, ale ty jsi mi nedala svoje srdce. Nelitovala jsi,ani ses nestyděla za to,co jsi konala. Zatvrdila jsi své srdce a odvrátila jsi se ode Mne. Teď jsi ztracená a navždy zničená. Měla jsi Mne poslechnout.“ Nato pohleděla na Ježíše a začala klít a proklínat Boha.Pocítila jsem přítomnost zlých duchů a věděla jsem, že jsou to oni, kdo klejí a proklínají. Jak smutné je být navždy ztracen v pekle! Vzepřete se ďáblu, pokud ještě máte čas,a on od vás uteče. Ježíš řekl: „Svět a vše, co je v něm, pomine, ale Moje slova nikdy nepominou.“
Tunel strachu
Snažila jsem se vzpomenout na kázání, které jsem kdy slyšela o pekle. Ale nikdy jsem neslyšela o tak strašných věcech, které mi Pán zde ukázal. Peklo je nekonečně horší, než si kdo může pomyslet nebo představit. Velmi mě zraňovalo to vědomí, že tyto duše budou v pekle věčně. Není žádná cesta ven. Rozhodla jsem se, že udělám vše, co je v mé moci, abych zachránila duše od tohoto hrozného místa. Musím kázat evangelium každému koho potkám, neboť peklo je strašné místo a toto je pravdivá zpráva.Uvědomujete si vůbec, co vám říkám? Pokud hříšníci nebudou činit pokání a neuvěří evangeliu, pak jistě skončí na tomto místě. Věřte v Pána Ježíše Krista a volejte k Němu, aby vás zachránil od hříchu. Čtěte 3. a 14. kapitolu Janova evangelia. A prosím, čtěte celou tuto knihu tak,abyste mohli pochopit věci týkající se pekla a posmrtného života. Při četbě se modlete, aby Ježíš vešel do vašeho srdce a obmyl vaše hříchy dříve, než bude příliš pozdě.
Procházeli jsme peklem. Cesta byla spálená, suchá a popraskaná.Dívala jsem se přes řady ohnivých jam do dálky a byla jsem velmi unavená. Moje srdce, můj duch byl zlomen ze všeho toho, co jsem viděla a slyšela, a přece jsem věděla, že je toho přede mnou ještě víc.„Ježíši, dej mi sílu, abych mohla pokračovat,“plakala jsem.
Jak mě Ježíš vedl, šla jsem těsně za ním. Byla jsem naplněna zármutkem nad všemi hroznými věcmi, které jsem viděla. Říkala jsem si,jestli mi svět vůbec uvěří. Zleva i zprava, přede mnou i za mnou byly jámy ohně, kam jsem jen mohla dohlédnout. Byla jsem obstoupena ohněm,plamenem a hořícími dušemi. Křičela jsem z čiré hrůzy. Bylo to víc, než jsem mohla snést. „Ach, země, čiň pokání!“ plakala jsem. Veliký vzlykot otřásal mým duchem, když jsem šla s Ježíšem. Přemýšlela jsem, co bude asi dál. Myslela jsem na to, co asi teď dělá moje rodina a přátelé.Ach, jakou jsem k nim cítila lásku! Vzpomněla jsem si na to, že jsem zhřešila předtím, než jsem se navrátila k Ježíši a děkovala jsem Bohu,že jsem se navrátila dříve, než bylo příliš pozdě
Ježíš řekl:„Za chvíli vstoupíme do tunelu, který nás dovede do břicha pekla. Peklo je zformováno podobně jako lidské tělo ležící v centru země. Tělo leží na zádech s pažemi a nohama vztyčenýma vzhůru.Tak jako Já mám své tělo věřících, tak i peklo má tělo hříchu a smrti.Tak jako Kristovo tělo je na každý den budováno, tak je na každý den stavěno i tělo pekla.“ Na naší cestě k tunelu jsme stále procházeli kolem plamenných děr plných křiku a nářku zatracených. Mnozí volali k Ježíši, jiní se snažili vylézt z těchto děr, aby se mohli k Němu natáhnout, ale nemohli. Příliš pozdě,příliš pozdě! volalo moje srdce.Na Ježíšově tváři byl zármutek. Zatím co jsem hleděla na tyto jámy ohně,vzpomněla jsem si, jak jsme na naší zahradě opékali jídlo a já se dívala do žhavých uhlíků, které doutnaly už několik hodin. Něco podobného jsem viděla zde v pekle. Byla jsem velmi vděčná, když jsme vstoupili do toho tunelu. Myslela jsem si, že ten tunel nemůže být tak strašný jako ty jámy. Ale jak jsem se zmýlila! Jakmile jsme vstoupili dovnitř, uviděla jsem veliké hady, velké krysy a mnoho zlých duchů, kteří utíkali od přítomnosti Páně. Hadi na nás syčeli a byla tam spousta jiných zlých zvuků. Všude okolo nás byli hadi a temné stíny. Ježíš byl to jediné světlo v tunelu. Zůstávala jsem vedle něho tak blízko, jak jen to bylo možné. Démoni a ďáblové byli všude po stranách této dutiny a všichni šli směrem nahoru, ven z tunelu.Později jsem zjistila, že tito zlí duchové šli na zem, aby činili vůli Satana.Když Ježíš vycítil, že mám strach z tohoto temného,špinavého,deprimujícího místa, řekl: „Neboj se, velmi brzo budeme na konci tunelu. Tyto věci ti musím ukázat. Pojď, následuj Mě.“ Kolem nás se plazili obří hadi. Někteří z nich byli tlustí až 120 cm a měřili 7a půl metru. Vzduch naplňoval hustý, štiplavý zápach a všude byli zlí duchové. Ježíš promluvil: „Brzy budeme v břiše pekla. Tato část pekla je 27 km vysoká a její obvod je 5 km.“ Ježíš mi dal přesné rozměry.
Budu se snažit, jak nejlépe jen budu moci, podle svých schopností popsat vše,co jsem viděla a slyšela. Udělám to pro slávu Otce, slávu Syna a slávu Ducha svatého. Nechť se děje Boží vůle. Věděla jsem, že mi Ježíš ukazuje všechny tyto věci proto, abych mohla varovat muže a ženy ve světě a vyzvat je, aby unikli peklu za každou cenu. Drazí, pokud toto čtete a neznáte Ježíše, zastavte se právě teď, čiňte pokání ze svých hříchů a pozvěte Ho, aby byl vaším Spasitelem.
Snažila jsem se vzpomenout na kázání, které jsem kdy slyšela o pekle. Ale nikdy jsem neslyšela o tak strašných věcech, které mi Pán zde ukázal. Peklo je nekonečně horší, než si kdo může pomyslet nebo představit. Velmi mě zraňovalo to vědomí, že tyto duše budou v pekle věčně. Není žádná cesta ven. Rozhodla jsem se, že udělám vše, co je v mé moci, abych zachránila duše od tohoto hrozného místa. Musím kázat evangelium každému koho potkám, neboť peklo je strašné místo a toto je pravdivá zpráva.Uvědomujete si vůbec, co vám říkám? Pokud hříšníci nebudou činit pokání a neuvěří evangeliu, pak jistě skončí na tomto místě. Věřte v Pána Ježíše Krista a volejte k Němu, aby vás zachránil od hříchu. Čtěte 3. a 14. kapitolu Janova evangelia. A prosím, čtěte celou tuto knihu tak,abyste mohli pochopit věci týkající se pekla a posmrtného života. Při četbě se modlete, aby Ježíš vešel do vašeho srdce a obmyl vaše hříchy dříve, než bude příliš pozdě.
Procházeli jsme peklem. Cesta byla spálená, suchá a popraskaná.Dívala jsem se přes řady ohnivých jam do dálky a byla jsem velmi unavená. Moje srdce, můj duch byl zlomen ze všeho toho, co jsem viděla a slyšela, a přece jsem věděla, že je toho přede mnou ještě víc.„Ježíši, dej mi sílu, abych mohla pokračovat,“plakala jsem.
Jak mě Ježíš vedl, šla jsem těsně za ním. Byla jsem naplněna zármutkem nad všemi hroznými věcmi, které jsem viděla. Říkala jsem si,jestli mi svět vůbec uvěří. Zleva i zprava, přede mnou i za mnou byly jámy ohně, kam jsem jen mohla dohlédnout. Byla jsem obstoupena ohněm,plamenem a hořícími dušemi. Křičela jsem z čiré hrůzy. Bylo to víc, než jsem mohla snést. „Ach, země, čiň pokání!“ plakala jsem. Veliký vzlykot otřásal mým duchem, když jsem šla s Ježíšem. Přemýšlela jsem, co bude asi dál. Myslela jsem na to, co asi teď dělá moje rodina a přátelé.Ach, jakou jsem k nim cítila lásku! Vzpomněla jsem si na to, že jsem zhřešila předtím, než jsem se navrátila k Ježíši a děkovala jsem Bohu,že jsem se navrátila dříve, než bylo příliš pozdě
Ježíš řekl:„Za chvíli vstoupíme do tunelu, který nás dovede do břicha pekla. Peklo je zformováno podobně jako lidské tělo ležící v centru země. Tělo leží na zádech s pažemi a nohama vztyčenýma vzhůru.Tak jako Já mám své tělo věřících, tak i peklo má tělo hříchu a smrti.Tak jako Kristovo tělo je na každý den budováno, tak je na každý den stavěno i tělo pekla.“ Na naší cestě k tunelu jsme stále procházeli kolem plamenných děr plných křiku a nářku zatracených. Mnozí volali k Ježíši, jiní se snažili vylézt z těchto děr, aby se mohli k Němu natáhnout, ale nemohli. Příliš pozdě,příliš pozdě! volalo moje srdce.Na Ježíšově tváři byl zármutek. Zatím co jsem hleděla na tyto jámy ohně,vzpomněla jsem si, jak jsme na naší zahradě opékali jídlo a já se dívala do žhavých uhlíků, které doutnaly už několik hodin. Něco podobného jsem viděla zde v pekle. Byla jsem velmi vděčná, když jsme vstoupili do toho tunelu. Myslela jsem si, že ten tunel nemůže být tak strašný jako ty jámy. Ale jak jsem se zmýlila! Jakmile jsme vstoupili dovnitř, uviděla jsem veliké hady, velké krysy a mnoho zlých duchů, kteří utíkali od přítomnosti Páně. Hadi na nás syčeli a byla tam spousta jiných zlých zvuků. Všude okolo nás byli hadi a temné stíny. Ježíš byl to jediné světlo v tunelu. Zůstávala jsem vedle něho tak blízko, jak jen to bylo možné. Démoni a ďáblové byli všude po stranách této dutiny a všichni šli směrem nahoru, ven z tunelu.Později jsem zjistila, že tito zlí duchové šli na zem, aby činili vůli Satana.Když Ježíš vycítil, že mám strach z tohoto temného,špinavého,deprimujícího místa, řekl: „Neboj se, velmi brzo budeme na konci tunelu. Tyto věci ti musím ukázat. Pojď, následuj Mě.“ Kolem nás se plazili obří hadi. Někteří z nich byli tlustí až 120 cm a měřili 7a půl metru. Vzduch naplňoval hustý, štiplavý zápach a všude byli zlí duchové. Ježíš promluvil: „Brzy budeme v břiše pekla. Tato část pekla je 27 km vysoká a její obvod je 5 km.“ Ježíš mi dal přesné rozměry.
Budu se snažit, jak nejlépe jen budu moci, podle svých schopností popsat vše,co jsem viděla a slyšela. Udělám to pro slávu Otce, slávu Syna a slávu Ducha svatého. Nechť se děje Boží vůle. Věděla jsem, že mi Ježíš ukazuje všechny tyto věci proto, abych mohla varovat muže a ženy ve světě a vyzvat je, aby unikli peklu za každou cenu. Drazí, pokud toto čtete a neznáte Ježíše, zastavte se právě teď, čiňte pokání ze svých hříchů a pozvěte Ho, aby byl vaším Spasitelem.
Aktivita v pekle
Před námi jsem viděla mlhavé žluté světlo. Vyšli jsme z tunelu strachu a teď jsme stáli na špinavém okraji a hleděli do břicha pekla.Jak daleko jsem jen mohla vidět, všude probíhala veliká aktivita.Zastavili jsme a Ježíš promluvil: „Vezmu tě skrze břicho pekla a zjevím ti mnoho věcí. Pojď,následuj mě!“ Oba jsme pokračovali v chůzi. Ježíš řekl: „Před námi je mnoho útisku. Není to jen něčí smyšlená představa,ale je to skutečnost.Snaž se, abys jasně řekla svým čtenářům, že démonské mocnosti jsou reálné. Řekni jim, že Satan je reálný a mocnosti temnoty jsou reálné.Ale řekni jim také, aby nezoufali, pokud se Můj lid, který se nazývá Mým jménem ( křesťané ), pokoří , bude se modlit a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe a uzdravím jejich zemi a jejich těla. Tak jako je nebe reálné, tak reálné je i peklo.“ Bůh chce,abys věděl o pekle a chce tě zachránit před tímto místem. Bůh chce, abys věděl, že existuje cesta ven. Tou cestou je Ježíš Kristus, Spasitel tvé duše. Pamatuj, pouze ti, jejichž jména jsou zapsána v knize života Beránka, budou spaseni.
Přišli jsme k první aktivitě v břiše pekla.Bylo to po pravé straně směrem nahoru do malého kopce v temném koutě pekla. Pamatovala jsem si slova Pána, když mi řekl: „Občas se ti bude zdát, jako bych tě opustil, ale nebude to tak. Pamatuj, že mám veškerou moc na nebi i na zemi. Občas nás zlí duchové a ztracené duše nebudou vidět ani nebudou vědět, že jsme tam. Neboj se! To co uvidíš, je reálné.Tyto věci se dějí právě v tomto okamžiku a budou se dít, dokud smrt a peklo nebudou hozeny do ohnivého jezera.“ Čtenáři, ujisti se, že tvoje jméno je zapsáno v Beránkově knize života.
Před námi jsem slyšela hlasy a křik duší v mukách. Vyšli jsme na malý kopec a z něho jsme shlíželi dolů. Světlo naplnilo tu oblast tak,abych mohla jasně vidět.Křik, o kterém jste si mysleli, že nemůže existovat, naplňoval ovzduší.Byl to křik muže. „Poslouchej mě,“ řekl Ježíš, „to, co uvidíš a uslyšíš,je pravdivé. Dejte si pozor vy,služebníci evangelia, neboť tato slova jsou věrná a pravdivá. Probuďte se, evangelisté, kazatelé a učitelé Mého Slova, všichni vy, kteří jste povoláni ke kázání evangelia. Pokud hřešíte, čiňte pokání nebo rovněž zahynete.“
Ušli jsme asi 5 metrů,když jsem zahlédla malé, temně oblečené postavy, jak pochodují kolem něčeho, co vypadalo jako krabice. Když jsem se podívala blíže, uviděla jsem, že to není krabice, ale rakev a postavy, které kolem ní pochodovaly, byli démoni. Byla to opravdová rakev a kolem ní bylo dvanáct démonů. Když pochodovali, skandovali a smáli se. Každý z nich měl v ruce ostrý oštěp, který neustále zabodával do rakve skrz malý otvor. Ovzduší naplňoval veliký strach a když jsem to viděla, celá jsem se třásla. Ježíš poznal moje myšlení, neboť řekl:„Dítě, v těchto mukách je mnoho duší a je mnoho odlišných muk pro tyto duše. Je větší trest pro ty, kteří jednou kázali evangelium a vrátili se do hříchu, než pro ty,kteří neuposlechli Boží povolání pro jejich životy.“ Uslyšela jsem křik tak zoufalý,že se i mé srdce naplnilo zoufalstvím. „Žádná naděje,žádná naděje!“ volal. Ten beznadějný křik vycházel z té rakve. Byl to nekonečný nářek zklamání. „Bože, jak hrozné!“ řekla jsem. „Pojď,“řekl Ježíš, „půjdeme blíž.“ Šel k rakvi a pohleděl dovnitř. Následovala jsem ho a také jsem pohlédla dovnitř. Vypadalo to, že zlí duchové nás nevidí. Vnitřek rakve naplňovala špinavě šedá mlha. Byla to duše muže.Zatím co jsem to pozorovala, démoni vráželi své oštěpy do duše toho muže v rakvi. Nikdy nezapomenu na jeho utrpení. Volala jsem k Ježíši:„Pusťho ven, Pane, pusť ho ven!“ Pohled na muka tohoto muže bylo třesný.Kdyby se jen mohl nějak osvobodit! Tahala jsem Ježíše za ruku a prosila Ho, aby pustil toho muže ven z rakve. „Ježíš mi řekl: „Mé dítě,pokoj,utiš se.“
Když Ježíš promluvil, tento muž nás uviděl. Volal:„Pane, Pane,pusť mě ven, slituj se!“ Podívala jsem se dolů a uviděla krvavou kaši.Před mýma očima byla duše. Uvnitř duše bylo lidské srdce a z něho tryskala krev. Oštěpy doslova propichovaly jeho srdce. „Teď Ti,Pane,budu sloužit. Prosím, nechej mne jít ven!“ Věděla jsem, že tento muž cítí každý oštěp, který propichoval jeho srdce. „Ve dne i v noci je mučen,“ řekl Pán. „Dal ho sem Satan a je to Satan, který ho mučí.“Muž volal: „Pane, teď už budu kázat pravé evangelium. Budu mluvit o hříchu a o pekle. Ale prosím, pomoz mi dostat se odsud ven.“
Ježíš řekl: „Tento muž byl kazatelem Slova Božího. Byl čas, kdy Mi sloužil celým svým srdcem a vedl mnohé ke spasení. Někteří z jeho obrácených Mi dnes po mnoha letech stále slouží. Žádost těla a svůdnost bohatství ho však svedly z cesty. Nechal Satana, aby nad ním získal nadvládu. Měl velký sbor, pěkné auto, velký plat. Přesto začal krást ze sborové sbírky. Začal vyučovat lži, většinou mluvil polopravdy a pololži.Nedovolil Mi, abych ho napravil. Posílal jsem k němu své posly, aby činil pokání a kázal pravdu, ale miloval rozkoše tohoto života více, než život Boží. Věděl, že nemá vyučovat ani kázat jiné učení než pravdu zjevenou v Bibli. Ale předtím, než zemřel, řekl, že křest v Duchu svatém je lež a že ti, kteří prohlašují, že ho obdrželi,jsou pokrytci. Řekl,že můžeš být opilcem a jít do nebe i bez pokání.Řekl, že Bůh by nikoho do pekla neposlal, protože je příliš dobrý na to, aby něco takového učinil. Způsobil to, že mnoho dobrých lidí odpadlo od milosti Páně.Dokonce řekl, že Mě nepotřebuje, neboť on sám je prý jako bůh. Šel tak daleko, že měl semináře, kde vyučoval toto falešné učení. Pošlapal Moje Svaté Slovo. Ale i přes to jsem ho stále miloval. Mé dítě, je lepší Mě nikdy nepoznat, než Mě poznat a obrátit se ke Mně zády a přestat Mi sloužit.“ „Kdyby tě jen uposlechl, Pane,“plakala jsem, „kdyby se jen staral o svou duši a o duše ostatních!“„Neposlouchal Mě, když jsem ho volal k pokání, a nevrátil se nazpět ke Mně. Jednoho dne byl zabit a okamžitě přišel sem. Teď ho Satan trápí za to, že kdysi kázal Moje Slovo a zachraňoval duše pro Moje království.Tohle jsou jeho muka.“
Pozorovala jsem démony, kteří pokračovali v pochodování okolo rakve. Srdce muže tlouklo a vytékala z něho opra
Před námi jsem viděla mlhavé žluté světlo. Vyšli jsme z tunelu strachu a teď jsme stáli na špinavém okraji a hleděli do břicha pekla.Jak daleko jsem jen mohla vidět, všude probíhala veliká aktivita.Zastavili jsme a Ježíš promluvil: „Vezmu tě skrze břicho pekla a zjevím ti mnoho věcí. Pojď,následuj mě!“ Oba jsme pokračovali v chůzi. Ježíš řekl: „Před námi je mnoho útisku. Není to jen něčí smyšlená představa,ale je to skutečnost.Snaž se, abys jasně řekla svým čtenářům, že démonské mocnosti jsou reálné. Řekni jim, že Satan je reálný a mocnosti temnoty jsou reálné.Ale řekni jim také, aby nezoufali, pokud se Můj lid, který se nazývá Mým jménem ( křesťané ), pokoří , bude se modlit a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe a uzdravím jejich zemi a jejich těla. Tak jako je nebe reálné, tak reálné je i peklo.“ Bůh chce,abys věděl o pekle a chce tě zachránit před tímto místem. Bůh chce, abys věděl, že existuje cesta ven. Tou cestou je Ježíš Kristus, Spasitel tvé duše. Pamatuj, pouze ti, jejichž jména jsou zapsána v knize života Beránka, budou spaseni.
Přišli jsme k první aktivitě v břiše pekla.Bylo to po pravé straně směrem nahoru do malého kopce v temném koutě pekla. Pamatovala jsem si slova Pána, když mi řekl: „Občas se ti bude zdát, jako bych tě opustil, ale nebude to tak. Pamatuj, že mám veškerou moc na nebi i na zemi. Občas nás zlí duchové a ztracené duše nebudou vidět ani nebudou vědět, že jsme tam. Neboj se! To co uvidíš, je reálné.Tyto věci se dějí právě v tomto okamžiku a budou se dít, dokud smrt a peklo nebudou hozeny do ohnivého jezera.“ Čtenáři, ujisti se, že tvoje jméno je zapsáno v Beránkově knize života.
Před námi jsem slyšela hlasy a křik duší v mukách. Vyšli jsme na malý kopec a z něho jsme shlíželi dolů. Světlo naplnilo tu oblast tak,abych mohla jasně vidět.Křik, o kterém jste si mysleli, že nemůže existovat, naplňoval ovzduší.Byl to křik muže. „Poslouchej mě,“ řekl Ježíš, „to, co uvidíš a uslyšíš,je pravdivé. Dejte si pozor vy,služebníci evangelia, neboť tato slova jsou věrná a pravdivá. Probuďte se, evangelisté, kazatelé a učitelé Mého Slova, všichni vy, kteří jste povoláni ke kázání evangelia. Pokud hřešíte, čiňte pokání nebo rovněž zahynete.“
Ušli jsme asi 5 metrů,když jsem zahlédla malé, temně oblečené postavy, jak pochodují kolem něčeho, co vypadalo jako krabice. Když jsem se podívala blíže, uviděla jsem, že to není krabice, ale rakev a postavy, které kolem ní pochodovaly, byli démoni. Byla to opravdová rakev a kolem ní bylo dvanáct démonů. Když pochodovali, skandovali a smáli se. Každý z nich měl v ruce ostrý oštěp, který neustále zabodával do rakve skrz malý otvor. Ovzduší naplňoval veliký strach a když jsem to viděla, celá jsem se třásla. Ježíš poznal moje myšlení, neboť řekl:„Dítě, v těchto mukách je mnoho duší a je mnoho odlišných muk pro tyto duše. Je větší trest pro ty, kteří jednou kázali evangelium a vrátili se do hříchu, než pro ty,kteří neuposlechli Boží povolání pro jejich životy.“ Uslyšela jsem křik tak zoufalý,že se i mé srdce naplnilo zoufalstvím. „Žádná naděje,žádná naděje!“ volal. Ten beznadějný křik vycházel z té rakve. Byl to nekonečný nářek zklamání. „Bože, jak hrozné!“ řekla jsem. „Pojď,“řekl Ježíš, „půjdeme blíž.“ Šel k rakvi a pohleděl dovnitř. Následovala jsem ho a také jsem pohlédla dovnitř. Vypadalo to, že zlí duchové nás nevidí. Vnitřek rakve naplňovala špinavě šedá mlha. Byla to duše muže.Zatím co jsem to pozorovala, démoni vráželi své oštěpy do duše toho muže v rakvi. Nikdy nezapomenu na jeho utrpení. Volala jsem k Ježíši:„Pusťho ven, Pane, pusť ho ven!“ Pohled na muka tohoto muže bylo třesný.Kdyby se jen mohl nějak osvobodit! Tahala jsem Ježíše za ruku a prosila Ho, aby pustil toho muže ven z rakve. „Ježíš mi řekl: „Mé dítě,pokoj,utiš se.“
Když Ježíš promluvil, tento muž nás uviděl. Volal:„Pane, Pane,pusť mě ven, slituj se!“ Podívala jsem se dolů a uviděla krvavou kaši.Před mýma očima byla duše. Uvnitř duše bylo lidské srdce a z něho tryskala krev. Oštěpy doslova propichovaly jeho srdce. „Teď Ti,Pane,budu sloužit. Prosím, nechej mne jít ven!“ Věděla jsem, že tento muž cítí každý oštěp, který propichoval jeho srdce. „Ve dne i v noci je mučen,“ řekl Pán. „Dal ho sem Satan a je to Satan, který ho mučí.“Muž volal: „Pane, teď už budu kázat pravé evangelium. Budu mluvit o hříchu a o pekle. Ale prosím, pomoz mi dostat se odsud ven.“
Ježíš řekl: „Tento muž byl kazatelem Slova Božího. Byl čas, kdy Mi sloužil celým svým srdcem a vedl mnohé ke spasení. Někteří z jeho obrácených Mi dnes po mnoha letech stále slouží. Žádost těla a svůdnost bohatství ho však svedly z cesty. Nechal Satana, aby nad ním získal nadvládu. Měl velký sbor, pěkné auto, velký plat. Přesto začal krást ze sborové sbírky. Začal vyučovat lži, většinou mluvil polopravdy a pololži.Nedovolil Mi, abych ho napravil. Posílal jsem k němu své posly, aby činil pokání a kázal pravdu, ale miloval rozkoše tohoto života více, než život Boží. Věděl, že nemá vyučovat ani kázat jiné učení než pravdu zjevenou v Bibli. Ale předtím, než zemřel, řekl, že křest v Duchu svatém je lež a že ti, kteří prohlašují, že ho obdrželi,jsou pokrytci. Řekl,že můžeš být opilcem a jít do nebe i bez pokání.Řekl, že Bůh by nikoho do pekla neposlal, protože je příliš dobrý na to, aby něco takového učinil. Způsobil to, že mnoho dobrých lidí odpadlo od milosti Páně.Dokonce řekl, že Mě nepotřebuje, neboť on sám je prý jako bůh. Šel tak daleko, že měl semináře, kde vyučoval toto falešné učení. Pošlapal Moje Svaté Slovo. Ale i přes to jsem ho stále miloval. Mé dítě, je lepší Mě nikdy nepoznat, než Mě poznat a obrátit se ke Mně zády a přestat Mi sloužit.“ „Kdyby tě jen uposlechl, Pane,“plakala jsem, „kdyby se jen staral o svou duši a o duše ostatních!“„Neposlouchal Mě, když jsem ho volal k pokání, a nevrátil se nazpět ke Mně. Jednoho dne byl zabit a okamžitě přišel sem. Teď ho Satan trápí za to, že kdysi kázal Moje Slovo a zachraňoval duše pro Moje království.Tohle jsou jeho muka.“
Pozorovala jsem démony, kteří pokračovali v pochodování okolo rakve. Srdce muže tlouklo a vytékala z něho opra